20

proměnil se opět psychologický analytik a spekulativní theoretik
v oddaného a vroucího hocha, sklánějícího se s láskou nad každým
kvítkem a těkajícího dlouhé dny poli.a lesy, šťastného, že existuje
skutečně jedhota člověka a půdy, jednotlivce a přírody, o které
za dlouhých zimních nocí tolik přemýšlel.

V červenci r. 1897 přišla zkouška maturitní, netrpělivě
očekávaná. Krásné vysvědčení maturitní dalo by hádati, že zkušební
kommisse viděla v hochu tak dokonale připraveném studenta,
jemuž gymnasijní studium bylo vším. On však v listě psaném půl
roku před maturitou kommentoval rozmarně tento krok: »Pak
začne zase každodenní školní shon, který s krátkými pausami
potrvá šest měsíců. Jest mi dosti se činiti, abych tuto sonatu plnou
disharmonií, jež již teď jest dosti obtížnou, řádně dohrál; bude,
myslím, stále postupovati jako stretto a crescendo, až dohrou,
maturitou v prestissimu a fortissimu se skonči. Ale pak doufám,
že budu moci vskutku sednouti ku klavíru a otevříti Lohengrina,
tam kde začíná hymnus: »0 fand ich Jubelweisen!«