18

třeba že je tu pojímal mnohem subtiln§ji; první ženskou promoci
na české pražské universitě vítal slovy (Zenský Svět, roč. V., č. 12.):
»Věda, jíž se první naše doktorka i její družky oddávají, nezamítá
žádných pilných rukou a bystrých myslí, a nejeden, jenž s úžasem
za každou nově dobytou odpovědí vidí nově odkryté záhady vědy,
chová naději, že snad ženské práci mnohý taj podaří se vysvětliti,
k němuž myslím mužů v čiře intellektuelním vědeckém
pojímání světa vychovaných dostihnouti nemožno. Badatelé učinili ze
světa myšlení-představu a počínají očekávati ty, kdo z toho
myšlení vytvoří zase vůli-život.«

Lučavka analysy rozleptala i souhrn citových a
intellektuelních jevů, shrnutých do komplexu vlastenectví, a na dně duše
zůstal jen obnažený, zoufalý výkřik příslušníka malého národa,
jenž neodvažuje se doufati, aby nebyl v nejdražších svých
bolestech zase klamán; definitivní výraz této mučivé a zraněné
beznadějnosti, Macharovy »Smutné perspektivy« uvedl v hudbu, jež
chtěla potencovati ještě trpká muka těchto rhytmů.

I koncentroval se duševní, radostný zájem na některé vzdušné
ač vratké koncepce spekulativní, budované do tesklivé trpkosti
dnů poznatky věd duchovních i přírodních. Studium přírodopisné
stojí v popředí i v té době, a vývojesloví jest jeho středem. R. 1896
studoval Theodor Novák důrazně a vytrvale Darwina, vraceje se
ustavičně k »Původu druhů« jejž několikráte přečetl a
mnohonásobně excerpoval; také jeho řečnické cvičení obvyklé v septimě
platilo theorii descendenční, postupujíc konsekventně až k člověku
a jeho historickému rozvoji. I různé theorie přírodně filosofické
poznal v jejich dějinném rozvoji. Spor školy neodarwinistické
a neolamarckovské zaměstnával již tehdy jeho zájem, a aplikace
zákonů těch na složité jevy ~ivota spols:čenského, bylo thema,
o němž se zálibou diskutoval. Clánkům »Zivy«, tuším, děkoval za
první podnět k seznámení se s energetik'"()u Rob. Mayera a
Ostwalda, v níž viděl od r. 1897 do r. 1899 jediný pevný a
nezvratný podklad k nové filosofii přírodní, jež stojic na pevném
podkladě empirickém neupadá do fantastičnosti »naturfilosofů«
první polovice XIX. věku a čelí i úzkoprsému materialismu druhé
polovice tohoto století. Všecky prvky, z nichž syntheticky rodí se
r. 1898 jeho první větší otištěná stať »Extense individua jako
princip soustavy světové«, byly za let ještě gymnasijních
nashromážděny a čekaly na konečné vyjádření, jehož se jim dostalo ve
chvíli, kdy Theodor Novák tento stupeň duševní evoluce překročil.
Jest nejvýše charakteristické pro stkvělý vývoj Theodora Nováka,
že jeho články nerepresentují nikdy onu duševní periodu, v které
pisatel právě stojí, nýbrž onu, již má bezprostředně za sebou.



Energetická filosofie přírodní slévá se tou dobou s
individualismem filosofickým a socialním nesoucím jasnou pečeť zmíněné