17 ovcí však nad noc milejšími,« pospíchal ráno do budovy akademického gymnasia, na němž strávil dva roky, unaven dlouhým bděním a znechucen úzkým obzorem středoškolským. Ačkoliv dle vlastních slov »proklínal tuto duchamornou práei nádennickou«, přece věnoval jí většinu svého času, snaže se vždy ve škole vyniknouti, nikoliv snad z pouhé ctižádosti, nýbrž spíše z oné překrásné noblessy jemných duší, která chce vše, čehokoliv se dotkne, naplniti neposkvrněnou dokonalostí. Tak byl vzorem svých druhů útlý a ubledlý tento hoch přišedší z venkova, který hluboce znal klassické autory, i když jimi opovrhoval, který mistrně rozmotával pletivo mathematických problémů, i když zřel v nich jen hru formálního mechanismu, a který rozohňoval se při každé zmínce o dějinách filosofie neb zákonech fysiologických. Uzavřený vůči druhům rád ukázal, jak dovede i k nim býti obětavý, přímý a přísný ve styku se spolužáky i učiteli byl záhy ctěn a obdivován, snad spíše než milován, jako čistý a světlý charakter. Professoři si vážili plachého a seriosního, něžného a hlubokého studenta; přátelství některých z nich na př. professora Fr. Drtiny odnesl si až za hrob; v doktrinách mathematiky a fysiky platí na akademickém gymnasiu dosud za příkladný vzor. Byl i dokonalým učitelem a pomocným přítelem řadě žáků a žaček, jd privatně vyučoval a na jichž duševní růst a vývoj blahodárně působil. Když pak večer unaven studiemi i hodinami zavíral učebnice a "přece při tom všem dření šel na lože s trapnou myšlénkou, že skoro ničeho neudělal«, jak stýská si v jednom listě, přicházívaly mučivé a bolestné chvíle psychologické sebeanalysy, vědecky přísné a bezohledné. Tu kontroloval krok za krokem každý svůj projev intellektuelní, citový i volní, aby podrobil analyse dle slov vlastního záznamu »i nejkrásnější výtvory, které třeba svou vlastní synthesou vybudoval a v nichž se s velkou zálibou kochal.« Tak cestou heroickou a obětavou nesoucí se k »synthese t. zv. neuvědomělé a uvědomělé činnosti duševní v nový způsob myšlení, nad míru intensivní, bohatý a subtilní«, dospěl tam, kde život přestává míti hodnotu sám sebou, stávaje se pouhým mrtvým materialem studia psychologické anatomie. Hypertrofie schopností analytických otravovala mu' poměr k ženě, kterou tehdy v létech puberty počínal poznávati v dívčích postavách tanečních hodin a které se blížíval s plachou nedůvěrou, dobře věda, že analytický jeho intellektualism rozloží každé vřelé citové vznícení v bezzájmové a lhostejné prvky bez krásy a života. Jeho příkrý sklon analytický nedovolil, aby poměr obou pohlaví zůstal okouzlující a nebezpečnou hádankou citu a vůle, byl mu vždy daným objektem rozboru psychologického a ethického, tím důležitějším a zajímavějším, čím rostl jeho interes s o ženskou otázku, již řešil s obdivuhodnou svobodomyslností pohlížeje na ni se stanoviska čistě intellektuelního. Řešení tornu zůstal i po čtyřech létech věren, Theodora Nov,íka Stati vybrané. 2