17

ovcí však nad noc milejšími,« pospíchal ráno do budovy
akademického gymnasia, na němž strávil dva roky, unaven dlouhým
bděním a znechucen úzkým obzorem středoškolským. Ačkoliv
dle vlastních slov »proklínal tuto duchamornou práei nádennickou«,
přece věnoval jí většinu svého času, snaže se vždy ve škole
vyniknouti, nikoliv snad z pouhé ctižádosti, nýbrž spíše z oné
překrásné noblessy jemných duší, která chce vše, čehokoliv se dotkne,
naplniti neposkvrněnou dokonalostí. Tak byl vzorem svých druhů
útlý a ubledlý tento hoch přišedší z venkova, který hluboce znal
klassické autory, i když jimi opovrhoval, který mistrně rozmotával
pletivo mathematických problémů, i když zřel v nich jen hru
formálního mechanismu, a který rozohňoval se při každé zmínce
o dějinách filosofie neb zákonech fysiologických. Uzavřený vůči
druhům rád ukázal, jak dovede i k nim býti obětavý, přímý a
přísný ve styku se spolužáky i učiteli byl záhy ctěn a obdivován,
snad spíše než milován, jako čistý a světlý charakter. Professoři
si vážili plachého a seriosního, něžného a hlubokého studenta;
přátelství některých z nich na př. professora Fr. Drtiny odnesl si
až za hrob; v doktrinách mathematiky a fysiky platí na
akademickém gymnasiu dosud za příkladný vzor. Byl i dokonalým
učitelem a pomocným přítelem řadě žáků a žaček, jd privatně
vyučoval a na jichž duševní růst a vývoj blahodárně působil.

Když pak večer unaven studiemi i hodinami zavíral učebnice
a "přece při tom všem dření šel na lože s trapnou myšlénkou,
že skoro ničeho neudělal«, jak stýská si v jednom listě,
přicházívaly mučivé a bolestné chvíle psychologické sebeanalysy, vědecky
přísné a bezohledné. Tu kontroloval krok za krokem každý svůj
projev intellektuelní, citový i volní, aby podrobil analyse dle
slov vlastního záznamu »i nejkrásnější výtvory, které třeba svou
vlastní synthesou vybudoval a v nichž se s velkou zálibou kochal.«
Tak cestou heroickou a obětavou nesoucí se k »synthese t. zv.
neuvědomělé a uvědomělé činnosti duševní v nový způsob
myšlení, nad míru intensivní, bohatý a subtilní«, dospěl tam, kde
život přestává míti hodnotu sám sebou, stávaje se pouhým
mrtvým materialem studia psychologické anatomie. Hypertrofie
schopností analytických otravovala mu' poměr k ženě, kterou tehdy
v létech puberty počínal poznávati v dívčích postavách tanečních
hodin a které se blížíval s plachou nedůvěrou, dobře věda, že
analytický jeho intellektualism rozloží každé vřelé citové vznícení v
bezzájmové a lhostejné prvky bez krásy a života. Jeho příkrý sklon
analytický nedovolil, aby poměr obou pohlaví zůstal okouzlující
a nebezpečnou hádankou citu a vůle, byl mu vždy daným objektem
rozboru psychologického a ethického, tím důležitějším a
zajímavějším, čím rostl jeho interes s o ženskou otázku, již řešil s
obdivuhodnou svobodomyslností pohlížeje na ni se stanoviska čistě
intellektuelního. Řešení tornu zůstal i po čtyřech létech věren,

Theodora Nov,íka Stati vybrané. 2