12

Herbář, jejž založil si nejprve pro pouhou potřebu školní
r. 1891, stal se záhy předmětem jeho starostlivé péče a píle,
jedinou hračkou, pokud byl ještě chlapcem, oddechem při dalším
studiu, pýchou na universitě a posléze příčinou jeho skonu. Práce
a radost desíti let leží v 17 velikých svazcích, a kdokoliv otevře
některý z fascikulů uložených v »Klubu přírodovědeckém«, projde
nejen všemi kraji, kde Theodor Novák shýbal se po rostlinách,
ale i celou drahou jeho duševního vývoje. Zprvu, kdy neznaje ještě
techniky sběratelské, psal jména rostlin a nalezišť přímo na papír,
bedlivě zaznamenával vedle latinského terminu i název český a při
udávání nalezišť naivně spokojil se poznámkou» U cihelny«, »v háji«,
»na Hlubokém rybníce«, jakoby bylo každému samozřejmo, že
cihelnou rozumí se cihelna litomyšlská, že hájem se myslí ono
kroisovské naleziště sněžných ko~oříků i bizarních aronů u
Nedošína, a že Hluboký rybník jest právě ona mělká bažina
kolébajicí se růžovými kvítky rdestů u Zavadilky nedaleko Litomyšle.
Známý florista, evangelický farář p. Bohumil Fleischer ve
Sloupnici, uvedl jej do obvyklé techniky botanické a uspořádav jeho
tehdy nepatrný herbář, dal podklad sběratelství systematičtějšímu.

Již tehdy ukládal si Theodor Novák důkladně prostudovati
některé obtížnější čeledi a rody, shromažďoval material k poznání
rodů Rubus, Ranunculus, Euphorbia a Carex. Téměř něžnou
pozorností zahrnoval vstavače, typické repraesentanty podhorské
květeny litomyšlské, znal každý luční úval blíže lesíků Borek u
vesnice Benátek, kde bíle a šarlatově kropily trávu vstavače osmahlé
a pronikavě páchly vstavače štěničné, nečistí plebejci vedle štíhlých
a ubledlých Lister a Cephalanther. Za novým druhem spěchal
bijícím deštěm a vysoce zrosenou travou; na nové stanoviště
scházející v Čelakovského »Analytické květeně české«, jeho věrné
družce a průvodkyni, pádil za divokých bouří a příval ll. Od
prvních dnů března, kdy hledal v houštinách zapadlého údolí
Lazaretského rozkvetlé snítky tmavě růžového lýkovce a pod ním
mezi kosmatými podkovovitými listy zakouřený kvítek kopytníka,
až hluboko do listopadu, kdy v úkrytu lesů Mendrických krčily se
vzácné plavuně a kapradiny do mlh, bloudil v každé volné chvíli
v přírodě s krajíčkem chleba v kapsičce a se zelenou torbou po
boku, jež činila jej v celé krajině typickým zjevem.

Na dalekých botanických těch výpravách, pronikajících jednou
v odvážné vytrvalosti až k zemské hranici moravské a podruhé
až k Orlici, jest snad spíše jevištěm jeho překvapujícího vzrůstu
a mohutnění duševního než v gymnasialních učebnách, jež znaly
ho vždy jako nejprvnějšího z žáků. Jeho hluboký zrak obrácený
do vlastního nitra učil se na osamělých výletech hleděti k příčinám
a kořenům věcí, stopovati v dlouhých samomluvách bez slov, ale
nikoliv bez námitek a pochyb, souvislost přírody a hledati v
přísných a důsledných myšlénkách zákony příčinnosti přírodní i psy-