8

stěnných obrazů Schreibrových čerpal smysl pro systematiku
zoologickou; devítiletý pročetl důkladně Fričovu "Malou geologii«
a proletěl středoškolskými učebnicemi botaniky, aby ve škole a
doma svému bratříčkovi, interessujícímu Se vždy o přírodopis
z pouhé bratrské oddanosti, hojně uštědřoval z vlastních vědomostí.
Již tehdy v devíti létech argumentoval nikoliv bez pohrdání a
posměchu proti Linné-ovu systému rostlinnému, a sepsal stručný
článek o ptakopysku, který jej dlouho zajímal obtížemi, jež skýtá
systematice. S neutuchající vytrvalostí kreslil mapy, opakuje při
tom své opovržení k těm, již ve škole se domnívali, že lze mapu
nakresliti bez poledníků a rovnoběžek. Ve škole nenáviděl právě
tak nedbalost jako pedanterii, a v jeho listech z té doby vrací se
jeho rozhorlení proti »krajníkům, jež opravují chyby, kde jich
není.« Skromný a nesmělý, jednalo-li se o vlastní zájmy, stával se
neústupným a hněvivým, šlo-li o vyslovení a zdůvodnění pravdy,
která rozohňovala výmluvnost hošíka, jindy zamlklého a tichého.
Ale škola, v níž byl vždy prvním žákem, jímž rádi se pochlubili
učitelé při 'úkolech složitých a zapletených, daleko nenasytila jeho
duševní potřeby a nevyčerpávala jeho zájmy, tíhnoucí vždy více
od hry a zábavy k vědeckému snažení. Do »časopisů«, jichž celé
serie vydával s bratříčkem, kreslil obrázky a psal stati
přírodopisné, ač již tehdy nejevil přílišné chuti k »věčnému škrabáctvk
Založil s bratHčkem spolek »Přírodu«, »k prozkoumání okolí
Litomyšle«, a pro nejmladší sestřičku Lilu namaloval řadu
přírodopisných obrázků do knížky, již oba nejstarší bratři jí věnovali.

Četba »Malé geologie« dala vznik sbírce zkamenělin, za
nimiž konány přečetné výpravy do lomů a útesů opukových v okolí
Litomyšle. Byla to hlavně »Kalouška«, opuštěný lom, plný
hlinitých tůní a bělavých hromad opukového kamení, kdež doufal malý
geolog nalézti nejdůležitější otisky útvaru křídového, kam spěchával
již v únoru, těše sebe i provázejícího jej bratříčka nadějí na
»obrovský zub žraločí". Ovšem, »obrovský zub žraločí" nikdy se nenašel,
ale sotva padly první paprsky na tající sníh, chvátali oba hoši po
Němčické silnici k zaslíbené zemi, kterou navštěvovali až do svého
odjezdu z Litomyšle, později jako naleziště koleopterické a
botanické. Jindy podniknuty složité přípravy k systematickému poznání
českých čmeláků, a malí sběratelé nedali se odstrašiti výsledkem,
jenž sestával z pobodaných prstíku a z rozlití se páchnoucího lihu
ze sběratelských lahviček do kapsiček hošíků. Byly to sváteční
chvíle, když s krejcarovým rohlíčkem a nekonečným
přírodovědeckým nadšením chvátali dvě hodiny cesty do rozsáhlých lesů,
jichž neznali, a kde tak snadno mohli zablouditi, a kde vždy
Theodor našel nejkratší zpáteční cestu k domovu. Lesy Strakovské
nebyly více touhou, a »Ptačí les« nebyl více pohádkou, nýbrž
skutečností, jíž bylo lze dosáhnout pochodem, jehož úpal a únavu
hasily nekonečné diskusse. Hajní a hlídači ovšem nemilovali malé