7

sobem hry a zábavy udržovalo se v rovnováze s láskou
chlapcovou ke knize a všemu, což bylo pro něho symbolem věd
duchovních. S pohledem netrpělivé touhy stával před otcovou
bibliothekou klassických autorů, netrpělivě odhrnoval modrou záslonu její,
chtěje alespoň tak vniknouti k ní blíže, denně obracel listy
starých Hálkových »Květů«, usiluje bezpečně vyluštiti smysl jejich
obrázků; pohádky B. Němcové, jež matinka neb tetička vyprávěly,
se rozváděly a všelijak transformovaly; s bratříčkem Arnoštem
diskutoval malý Theodor o všech hovorech rodičů, komentoval
zejména každé slovo maminčino, na níž Theodor, nosící její oči
a srdce, domníval se míti obzvláštní právo. Vlastenecko-historické
rozpravy protkávaly celé dny obou hošíků, vychovávaných ve
Včdomí samospasitelnosti boje národního a od maminky znovu a
znovu pobízených k vše posvěcujícímu nadšení. Mnoho dětských
her a báchorkovitých fikcí napředli si kloučci do svého ponětí
národa, jež vracelo se k ústřednímu bodu, že jest říše dobra ve
věčném boji se zlem, které bude konečně udoláno. Všecky své
duševní statky zavírali oba hošíci pečlivě před oběma mladšími
sourozenci, sestřičkou Marií a bratřÍčkem, jemuž sami stanovili
jméno Vladimír; sami šest a pětiletí cítili aristokratickou
superioritu vůči "tčm dětem«. To vše se ještě mnohem jasněji vyhránělo,
když veliká naděje a touha Theodorova měla dosáhnouti cíle: na
podzim r. 1884 počal choditi do školy.

Tehdejší šestitřídná obecná škola chlapecká Litomyšlská
umístěna byla v nepatrném a nedostatečném domě na rohu Nové
a Kostelní ulice. Děkanský strmý kopec s obšírným a starostlivě
důkladným děkanstvím, opředeným plazícími se úponky, dýchal
z léta svěží svou zeleň do nevlídných oken školy a chytal v zimě
její tmavé stíny na velké své plochy sněhové. Malí školáčkové ze
" Záhradí« přicházívali »prkennou uličkou,« jejíž vysoké ploty
zahradní odrážely zvučně každý krok a malebnou kamennou
brankou na tiché nádvořÍ děkanské, kde v černavých hlubokých
výklencích a na patkách pilířů ležely v létě podušky lišejníků a v zimě
ručeje sněhu, kam šuměly klidné stromy zrušeného hřbitova i
neurčité kroky z klenutých chodeb děkanských. Po přÍkrém
děkanském kopci, jenž v zimě byl jedinou stfíbrnou náledí, spustili se
dolů do školy, naplněni posvátným snem mli!elivého nádvoří a
radostným vědomím obtížné výpravy do města. Veliké nadání
Theodora Nováka objevilo se ve škole záhy: jeho hluboká pamčt a
bystrý úsudek překvapoval již v prvních létech; jeho přesnost
v řešení početních úkolů a vytýkání grammatických chyb, jež
schválně k vytříbení úsudků žáků míseny byly do textu na tabuli,
vzbuzovaly podiv učitelův, z kterých na něj hlavně působili pp.
V ogner a Luňáček. Doma v sedával dlouhé hodiny nad
přírodopisnými knihami: Brehmův »Zivot zvířat«, Starého» Veselé prázdniny«
a zejména »Kroniku práce« čítával znovu a znovu; z velkých ná-