6

hošík plavých vláskl1 a zádumčivých, velikých hnědých očÍ, radostnou
náhradou. Miláček všech kteří jej znali, měl více přátel mezi dospělými
než dětmi, byl obdivován a celován celým městem upoutávaným jeho
aristokratickým zevnějškem a hlubokomyslnými nápady. Sotva se
naučil chodit a mluvit, procházel se tiše po pokoji s ručkama na zad
složenýma, mluvě sám k sobě; a otázán byv: »Tedáčku, co povídáš?«
zavrtěl rusou hlavičkou a odpověděl záporem, vby po chvíli znovu
svými monology získával si titul »malého filosofa«. Spíše zamlklý
než hovorný vnímal bohatou pozorností vše, co kolem něho se
mluvilo nebo zpívalo, překvapoval každým okamžikem novou
písničkou, byl malým skladištěm Vinařického deklall(ovánek, jimž se
rád od matinky učíval, naplňoval údivem svými úvahami, jimž
scházívaly záhy střední členy logické, a jež rády se chlubívaly
nezvyklými přechodníky.

Tiché jeho zábavy, o něž se sdílel s bratříčkem Arnoštem,
o 13 měsíců mladším, vyhýbaly se důsledně všem vojenským hrám
a každému míči, soustřeďovaly se na neunavné batolení se v trávě
na dvoře rodného domu, jež byla s neobyčejnou systematičností
trhána a sušena, a z níž byly pozorně tříděny veškeré květiny.
Jcn to těšilo budoucího přírodozpytce, který velmi záhy poznal
hlubokou krásu lesl1 za prázdninového pobytu na »Horách«,
lázeňském místečku u České Třebové, co bylo v těsném spojení
s živoucí přírodou. Proto z nekonečných beden nemilosrdně byly
vypuzeny sebe nádhernější hračky, aby učinily místo plesnivícím
kaštanům a v červenou kaši se rozplývajícím ,. kněžským čepičkám «
brslenovým. Proto jen miloval malý Theodor "panskou zahradu«,
ovíjející se zamlklým půvabem italskou krásu zámku litomyšlského,
že její klokočové keře nesly bohatství hnědých kuliček; proto tak
rád chodíval podél rtuťové hladiny velkého rybníka Košíře, že
zašcřcné aleje na jeho břehu házely v jeseni štědře na cestu ostnité
tobolky s hnědými kaštany, a vedly malého vytrvalého poutníčka
k hustě lesnatým stráním, líbaným tmavou Desinkou, nad nimiž
kolébaly se žaludy v rozmilých krabatých mističkách. Syté a
barvité lučiny, přiléhající k rodnému »Záhradí«, ty nesčíslněkráte
proběhnuté »Líbánky,« kam se mohlo vyběhnout třebas v
zástěrca takměř uez kloboučku, dávaly bednám umrzlé šípky a růžové
houby a zvědavé dušičce neuhasitclnou touhu proniknouti až do
tmavomodrých lesů Strakovských, jež tměly se na jejich okraji.
Jako pětiletý podnikal s přáteli, hlavně z žáků otcových, obsáhlé
výlety do okolí, kdež se sbíraly a hned b,tinskými jmény určovaly
»Galanthus nivalis« a "Convallaria majalis«, kde se s dojemnou
seriosností sušily čekanky a vytrvale hledaly v hromadách štěrku
otisky zkamenělin; a ve fysikálním kabinetě gymnasia litomyšlského
rozněcován byl zájem hošíkl1v o příčiny jevů přírodních pokusy
s elektřinou a magnetismem.

Toto nepřetržité přibližování se přírodě a jejímu studiu způ-