Arne Novák: "Svatých bratří hymna blahozvuká".

Sili zlaté zrní na slovanské roli,

a žeň přebohatá vzešla pílí skromnou,
zašuměla blaze nivou přeohromnou

za pravými lásky božské apoštoly.
Místo meče jazyk zvonil dušejemně,
slovo živé k srdcím od srdce tu znělo,
a hle! bez boje tam Slávů valné plémě
ochotně své nitro Kristu otevřelo."

Nad tuto apotheosu vzácných Soluňanů Sval. Čech již nepostoupil
ani myšlenkově ani umělecky. Z jubilejního roku 1885 pochází drobná
příležitostná báseň "Cyril a Method" (SS. XXIV, 114-115), která
Dagmařinu karakteristiku láskyplných, mírumilovných apoštolů slovan~
ských taktéž parafrasuje, opětně mluvíc o "dvou holubicích ráje, jež
z ruky boží slétly v zem, by haluz míru v naše kraje přinesly s lásky
zákonem"; děje se to však slohem sice velmí populárním, avšak sotva
básnickým. Mocně z těchto třech slokách proniká uvědomění slovanské:

"Věčně budou velebena vděčným Slává národem vroucím hymnem
drahá jména: svatý Cyril s Methodem!", ale o jejich díle slovansky
jednotícím a tvůrčím, o stvoření boboslužby, církevního jazyka a písma
se ani tentokráte oslavovatel poněkud povrchní a chvatný ani slovem.
nezmiňuje. Nepřemýšlelo kulturním významu Cyrilla a Methoděje ani
v době pozdější: jeho vřelá, ale v podstatě konvenční apostrofa
"Moravě" v "Jitřních písních" r. 1887, v níž se na mžik zjevují Radhošť,
Hostýn, Velehrad, nedotýká se cyrillomethodějské minulosti moravské;
její retoricky propracovanější, ale básnicky nevýrazná parafrase
z r. 1886 "Jitřní pozdrav", psaná pro Sokola olomouckého (SS. XXIV,
127-129) zmiňuje se o ní pouhQu běžnou frasí, a také později nemáme
dokladu, že by byl Svatopluk Cech, zanedbávající v básnické i
publicistické praksi vůbec východní složky naší kultury, opíral své národní
a slovanské naděje a jistoty cyrillomethodě.jstvím - v tom byl spíše
liberálem, než slavjanofilem.

Takto zůstává kratičká cyrillomethodějská episoda Čechova, z níž
se zrodilo několik klasických veršů, nikoliv však významnější celistvé
dílo básnické, dokladem známé skutečnosti: Cyrill a Methoděj nedali
české vzdělanosti od dob obrozenských ani vzpruhy náboženské ani
fermentu kulturně politického; nestali se inspirací k velkému tvoření
poetickému ani k mohutné koncepci výtvarné; za to ve vědě české
od časů Durychových a Dobrovského vzněcovali a zaměstnávali co
nejplodněji badání historické a filologické. Vzpomeňme toho vděčně
v jubilejní den svého učitele, jeni vstoupil na Karlovu universitu
přednáškou o Fortunátu Durychovi a jenž dějinám slovanských apoštolů.
Cyrilla a Methoda věnoval své dílo nejrozsáhlejší!

372