Arne Novák:

" S vat Ý c h b r a tří h y mna bla h o z v uk á . "

Tisící výročí příchodu slovanských apoštolů Cyrilla a Methoděje na
Moravu mělo se r. 1863 státi podle přání národně církevnícq horlitelů
moravských velkou slavností kultury slovansko-ktesťanské, a k
Velehradu měl vzhlížeti všecek českoslovanský lid v Cechách, na Moravě
a na Slovensku jako k blahoslavenému týnu duchovní a mravní
vzdělanosti domácích kořenů a všeslovanského posvěcení. Tak si
představovali oslavu kněžští publicisté v Brně i v Olomouci a čekali od ní ve
své krátkozraké konservativnosti pomoc proti mohutnějícímu
liberalismu západnickému, jehož tendence byly stále zřejměji protináboženské.
Ale očekávání moravských nadšenců se zklamalo; v Cechách byla
sice pochopena národně buditelská stránka cyrillomethodějského hnutí
moravského, a jí splacena ochotně daň významnou účastí na srpnových
slavnostech brněnských, ale náboženský slovanský prvek nenalézal
vůbec ohlasu, neboť úplně se lišil od světového názoru laické
svobodomyslnosti ovládající národ v období mladistvé konstituce. Kdežto do
výtvarného umění přece zasáhla vlna nadšení cyrillomethodějského, jak
dokazují některé práce Mánesovy a zvláště celá koncepce basiliky
karlínské, ohlížíme se v literatuře marně po jakémkoliv ohlase těChto
ideí, které se v celku vymykaly myšlení všech vůdčích spisovatelů
našich v letech šedesátých. I nadále zůstávala suchopárná a papírová
"víťazská báseň" Jana Hollého z dob slovenské romantiky, ale ve slohu
staroklasickém jediným holdem n vyprošených z Cařihradu bratří, dobře
zběhlých pře milé ve slovenčině .

Poměry se změnily poněkud, když se připravovalo tisící jubileum
smrti Methodějovy r. 1885, ačkoliv oslavy tu vůbec nenabyly rázu
všenárodního. Tenkráte české svobodomyslnictví uzavřelo po příkladě
Karla Sladkovského přátelský svazek s ruským pravoslavím, v němž
omylem spatřováno pokračování slovanské církve v říši Velkomoravské,
a v samých Národních listech uctíváni soluňští věrozvěstové jako velicí
Slované, jimž se podařilo vtisknouti kulturní svéráz slovanský
bohoslužbě, církevnímu jazyku a písmu, ale i celé vzdělanosti náboženské.
Stačilo nedbati jejich významu křesťanského, a výborně se hodili do
programu slavjanofilských národovců, jejichž liberalismus byl velice
shovívavý a stále ochotný ke kompromisům. I stupňuje se zcela patrně
český zájem o Cyrilla a Methoděje v osmdesátých letech, a projevy úcty
k nim nalézáme i u těch spisovatelů, kteří nepřijímali ani nehistorický
blud o souvislosti husitství s cyrillornethodějstvím ani slavjanofilské
názory o pravoslaví jakožto dědictví soluňských bratří - stačilo jim
viděti v nich přední zástupce starodávné kultury slovanské, nositele
svérázných hodnot východních proti římskoněmeckému západnictví,

370