DOSLOV

117

býti ničím. Tragická ironie života přeje si po Emilu Šarochovi
ještě více: musí se obětovati pro muže, který rozbil jeho
manželství, a hyne sám při této oběti: "Zdráva buď budoucnosti,
které se Emil Šaroch nedočkal." Toi závěrečná novela, Smrt
Emila Šarocha: nekonečná sněhová pláň, mlčení, vítězné prázdno,
nebudící již děsu
.-
Srovnány s románem Děd Václav Šaroch jsou Povídlry Emila
Šarocha, vnuka jeho, zlomkem. Důležité partie, vyčerpávající
celé úseky hrdinova života, chybí; některé postavy a dějové
motivy jsou jenom naznačeny; nikde není vypracováno ono
široké a syté dějinně-politické pozadí, které staví tak vysoko
první díl Děsu z prázdna, jeden to z nejkrásnějších pomníků
básnické objektivnosti Viktora Dyka. Ale neznajíce novelistické
náhrady dílu druhého, nepochopíme celkové koncepce skladby,
která původně vycházela z osudů Emilových a život dědův
pojímala vlastně Jako předhistorii vnukovu. Právě proto bylo
by nespravedlivo odsouditi Povídlry Emila Šarocha jakožto
disiecta membra poetae, shromážděná posmrtně z pozůstalosti,
určené hlavně jen pro literární dějepisce. Na těchto stránkách
básník žije, žije i s bolestnou křečí mladosti, žije však také
s mužnou snahou překonati tuto křeč. Neběží věru ani o
nahodilé parergon ani o zavržené paralipomenon, jež může zůstati
nečteno. Stále jde o cosi velmi závažného: o řešení ústředního
tragického motivu Dykova. Nikoliv nedostatek tvůrčích sil,
nýbrž smrt byla příčinou, proč zůstal básnicky nedořešen a
proč místo románové jednoty zbylo toliko šest povídek.

Arne Novák.