DOSLOV

II-

vati V kapitolách více méně uzavřených osudy Emila Šarocha,
jinocha a muže; hlavně se soustavně zahloubal do konce jeho
života a r. 1915 otiskl v Lumíru v patnácti kapitolkách Závěr,
který obsahuje tři závěrečné povídky našeho svazku: Dům žen ř
Marie Brandlerová - Smrt Emila Šarocha.

Na rozdíl od Děda Václava Šarocha spojuje tyto nedlouhé
novely jeden negativní rys: osudy Emila Šarocha, soukromníka
a diletanta, jsou čistě intimní bez dějinně politického pozadí
a bez obecnějšího dosahu. Emil Šaroch, jenž se pokouší v
lecčems a jenž v lecčems ztroskotá, vyhýbá se přímo politice a
takto v této versi odhazuje přímo dědictví a odkaz svého děda.
Překvapuje to jistě nemálo u Viktora Dyka, jehož inspirace byla
do takové míry politická a jenž právě tehdy dočasně a
nedobrovolně odpočíval mezi dvojí aktivitou veřejnou. Překvapuje to
dvojnásob, uvážíme-li, že toto přepracování spadá právě
uprostřed mezi Akta pr1robnosti Čertova kopyta a Příběhy Kozulinova,
tedy romány politické, z nichž Konec Hackenschmidův dokonce
postavou Marie Brandlerové s Emilem Šarochem souvisel. Údiv
náš nad odpolitisováním druhého díla Děsu z prázdna ještě
vzrůstá, jakmile v jeho hrdinovi vidíme dobový typ, jehož plnost
a důsažnost by byla politickým zarámováním jenom získala.
Buď jak buď, povídky Emila Šarocha, ztroskotance v lásce,
v literatuře a v manželství, blíží se podáním psychologickým
povídkám ze svazků Píseň o vrbě a Pfíhody i posmrtná Mladost,
kde se protimluvy ironického osudu promítají do oblasti
intimní, do vztahů erotických a rodinných, a kde vědomí
marnosti každé touhy, každého citu, každého činu jest
stupňováno až k nihilismu, jemuž bytosti otrávené a zrazené propadají
u vědomí nepřekonatelné osamocenosti. V této podobě prožívá