jest památkou po augustinianském klášteře a po litomyšlském
biskupu Janu ze Středy; chrám sám, zbudovaný v l. 1356-1376,
stal se záhy součástí města. Ale četné požáry a přestavby,
jimiž se dostalo kostelu jediné věže, nové renaissančnÍ klenby
a dvou předsíněk u portálů, zastřely značně původní karakter
gotický, kterému se obdivujeme, pozorujíce rozvrh kněžiště a
gracii šb'hlých trojdílných oken. Také sem prudkým rozmachem
zasáhla mocná renaissanční vůle pernštejnská: darovala chrámu
vedle klenby v kněžišti a v hlavní lodi čelný portái v západním
průčelí jednoduché vznešenosti v materiálu i architektonické
osnově, k němuž neobyčejně šťastně se od počátku XIX. věku
připojuje terasa se schodištěm, vedoucí od chrámu do Dolního
města. Třetí s'latyňka litomyšlská, tvořící střed T oulovcova
náměstí, t. zv. Spitálský kostelík Rozeslání sv. apoštolů,
vyrostla rovněž na gotických základech, jež však neustálými
změnami úplně
zastřeny.
Po hoře Olivetské od zámku i koleje piaristské, po
děkanském kopci od proboštství sestupujeme do Dolního města,
které ještě před čtvrtstoletím bylo -' až na zrušenou
soustavu hradební - velmi nedotknuté. Regulací městských valů
mezi náměstím a Loučnou, kde zasypán starobylý náhon;
zbořením ověženého panského mlýna na dolním konci náměstí;
vystavěním velké pseudorenaissanční budovy školní na týchž
místech a Smetanova domu nedaleko odtud za řekou v končině
bývalého Karlova navždy vzala za své původní tvářnost
Litomyšle. Bohudíky až na změny v levém koutě dolního konce
zachovalo si litomyšlské náměstí svůj proslulý ráz, daný
soustavou klenutých podloubí s oblouky polokruhovitými nebo
segmentovými a velmi starobylým vyúštěním několika
nečetných uliček i podjezdův. Náměstí, jehož východní strana
zachránila si podsíně naveskrze, kdežto na západ jsou jen ojedinělé,
rozčleněno jest starou radnicí s masivní cibulovitou· věží na
Dolní a Horní polovinu, jinak však zůstává jednotným celkem,
kde soustřeďuje se všecek život města i okresu; zvláště při
čtyřech výročních trzích ožije a zpestří se táhlý obdélník, jejž
před jednotvárností chrání vzrušená členitost pozdně barokních
a empirových fasád, kryjících domy vnitřku takřka
středověkého. Nejsou však vzácností ani dny, kdy bílé náměstí m.ichne
a zmlkne úplně, a kdy do liduprázdného prostranství kolem
barokní sochy marianské šumí jen hovor z krámů v podsíních

v