Pernštejnové, kteří seděli na Litomyšli po osmdesáte let
(1567-1649), nezůstali vždy věrni hrdým a světským ideím
renaissančním; urozená paní hraběnka Frebonie Helena
Eusebia z Pernštejna, kterou se panování proslulého rodu na Litomyšli
končí, ovládána byla cele chmurným duchem náboženské
protireformace. Projevila to význačným činem, jenž se stal pro
město Litomyšl navždy památným: r. 1640 přivedla z Lipníka
Otce řádu pobožných škol, vystavěla pro ně při fortně Horního
města dům kolejní se skromným kostelíkem, a r. 1644 otevřeli
piaristé gymnasium. Ale pouze jednoduchá kolej, čtyřkřídlá to
budova o jednom patře s příznačnou kvadraturou nádvoří,
připomíná přísné počátky piaristského řádu; i chrám přiléhající
na východní straně ke koleji i gymnasium, posunuté od fortny
k hoře Olivetské, jsou světské výtvory XVIII. století;
jmenovitě chrám, honosná stavba pozdního baroku, má světlé a
světské půvaby, v nichž si libovala stejně panstva šlechtická
i kněžská v době, kdy staré asketické a tvrdé ideály
protireformační vyvanuly. Litomyšlští piaristé nalezli štědré příznivce
v pernštejnských nástupcích, hrabatech z Trautmannsdorfa,
kteří se udrželi na Litomyšli do r. 1753. Ti zbudovali jim dle
návrhu Jana Battisty Alliprandiho v l. 1714-1730 vysoký a
rozsáhlý kostel, jednolodní to stavbu s lodí křížovou a řadou
kaplí, se dvěma věžemi postavenými šikou v průčelí. Jak
průčelí chrámové na hoře Olivetské se třemi vchody a s půvabnou
balustradou, na kterou pne se vysoký štít volutový, tak zvláště
pohled k hlavnímu oltáři, kde oko upoutá nejprve kazatelna,
pak gigantické sochy evangelistů na nárožích křížového středu,
posléze hlavní oltář sám uprostřed smělé architektury se
sochami knížat apoštolských po bocích - toto vše, komponované
vznešeně a pádně bez dekoračního přetížení, ale za šťastné
součinnosti světla rozvrženého v širém prostoru, má barokní
pathos XVIII. věku, oratorský spád kázání pečlivě připraveného,
jasně učleněného, ale útočícího smyslovými kouzly na
posluchače z urozeného a štědrého panstva.

Takovou jednotu slohovou marně bychom hledali v komplexu
budov, vyvrcholených chrámem proboštským. Jádro všech těch
složitých staveb, vyplňujích návrší mezi zahradou piaristskou
a Novou ulicí a objímajících vedle trojlodního kostela Povýšení
sv. kříže ještě přilehlou, velmi zachovalou kapli sv. Josefa se
sakristií, proboštství a kapli sv. Markéty, jest ryze gotické a

IV