LITOMYŠL.

Poutník, který vyzbrojen dějepisnými vědomostmi, blíží se
k Litomyšli od labské roviny, snadno vyčte z malebné a
rozložitě polohy starodávného východočeského města krajinné
i historické podmínky jeho založenÍ. Zdaleka, na mnoho hodin
cesty, stíněn temnou kulisou jehličnatých stromů "panské
zahrady", svítí na vysoké planině zdobný renaissančnÍ zámek se
sousední věžatou budovou piaristského chrámu: vlašské
stavitelské umění, sloužící panovačným i zbožným tužbám bohaté české
šlechty v době katolické reformace, ovládlo svými mohutnými
výtvory nadobro ono zeměpisně i strategicky význačné místo,
kde se od desátého století zvedal hrad, zprvu sídlo knížecího
rodu Slavníkovců, záhy však proměněný v residenci
klášterního panstva. Poněkud na jihovýchod od budov zámeckých
i piaristských tyčí se s běžnou novogotickou věží krásná
vysoká loď gotického kostela proboštského, jejíž založení i
původní sloh spadají v jedno s počátky biskupstVÍ litomyšlského
ve XIV. věku. Kdežto však zámek i chrám piaristský trůní
nad dolejším městem v povýšené výlučnosti, přimykají se k
proboštství a jeho svatyn i domy městské mnohem těsněji a
družněji; místní dějepis podává výklad, že již v začátcích byl do
hradeb městských pojat augustiniánský klášter i s chrámem
sv. Kříže a nynějším proboštstvím. Město samo, rozložené při
pravém břehu horní Loučné v dosti těsném údolí sevřeném
nevysokými stráněmi, zachovalo dosud příznačnou podobu
dlouhé ulice, probíhající od severu k jihu; jel táhlé náměstí,
vroubené rozkošnými podsíněmi a značně zachovalými fasádami,
věrným obrazem tržní cesty, která od Vysokého Mýta podél
Loučné směřovala k zemským hranicím a snad i k starobylému
tržisku na Hrutově; též předměstí litomyšlská rozložena jsou

I