na Lipsiově rukověti resignované moudrosti stoické "De
constantia" ,k níž se sám přihlašuje: dialog, obHbenýtovýrazdoby,
kdy se rodilo drama moderní, jest příkladnou formou
humanistickou, posvěcenou velkým uměním Erasmovým a zde jest
ovládriut neobyčejnou schopností i dovednostíretorickou,
která jedinečný dar členitého a honosného jazyka staví do služeb
dokonale propracované argumentace logické. Totéž platí
také o druhém díle " Truchlivého" , vzniknuvším o rok později,
ale nadaném ještě větší prudkostí výrazu a kromě toho
naléhavějším vztahem k událostem současným: stejné alegorické
postavy zaplétají se v dialogickém rámci v zápas slovní, který
vyvrcholí vítězstvím pokorného odevzdání se do přemoudrého
úradku Hospodinova a plesáním Truchlivého nad sliby
božími o konečném triumfu mravního zákona; výmluvnému
kazateli starozákonního patosu ukazuje i tady cestu humanistický
mistr logického a slohového umění.

Nadobro odlišné povahy myšlenkové a výrazové jest však
pozdější díl" Truchlivého" z r. 1651 psán rukou starcovou ve
stínu neblahého míru Vestfálského a připínající se takto co
nejtěsněji ke "Kšaftu umírající matky Jednoty bratrské." Jest
to "Řvání hrdličky fJ rozsedlinách skalních a skrýši přikré dlouho
zůstávající", dílo mocného patosu lyrického. Snad omylem byl
pokládán za čtvrtý díl" Truchlivého" z r. 1660 "Smutný hlas
zaplašeného hněvem božím pastýře k rozplašenému, hynoucímu
stádu",· není-li jím, řadí se alespoň v tuto souvislost co
nejtěsněji. V obou dílech nahrazena byla dramaticky vzrušená
forma dialogická nyvým monologem lyrickým a místo
napiatého sporu s Bohem zapřádá Truchlivý úpěnlivou modlitbu
k němu. Ano, jest to týž Truchlivý, který se na začátku
třicetUeté války dovolával přímého zakročení Hospodinova, a jenž
nyní po žalném jejím skončení skoro zoufale žadoní za jeho
přispění a útěchu: sestaral a změkl pod metlami let a utrpení,

49