40-

ARNF. NOVÁK:

člověk zvítězí konečně nad ledovcem, plamen nad
nocí, božská jiskra v mozku mužově a v srdci ženině
nad temnou a němou nutností.

johannes V. jensen dovedl bájeslovnou epopeji
naplniti duchem a dechem dithyrambickým a
přehodnotil tak umělecky všecky učené prvky svého
díla, jehož nejskvělejšími přednostmi jsou
bezprostřední a ryzí názornost i vášnivé pathos: látku,"
kterou snesl učenec, přetavil, překoval, přetvořil
básník. S intuicí stejně neklamnou, s níž v
Darwinově evolucionismu odhalil živly dramatické,
pronikl i k jádru nauk severských starožitníků a
anthropologů školy Buggovy, kteří hledají v
Skandinavipravlast Indoevropejců a kteří kladou velké
stěhování plemen do doby glaciálních převratů. jaká
pathetická myšlenka, dramatisující celé civilisační
dějiny severské! jaká ocelová peruť unášející
nadšence všegermánského a všeseverského! jaká
vzpruha národního messianismu promítnutého do pravěku
i do budoucnosti! A mythotvorná schopnost
jensenova našla posléze vděčnou látku v paradoxním
ztotožnění starodávného bájesloví germánského s
nejmodernějšími typotvornými naukami srovnávací
archaeologie a národopisu: severští bohové zjevují se
mu jako zbožněné figury pravěkých tvůnů
civilisace, náboženství Eddy jest mu - stejně jako
Carlylovi - pouze bohatou a fantastickou formou
ctění l1fdin a předků, jednooký Dreng, první člověk
pod ledovcem, toť Odin a pravnuk jeho Hvidbjorn,
hřímatel s kamenným kladivem, toť Thor ... všickni
Skandinavci jsou syny bohů.

Básnické dílo bájetvorné jest dovršeno: věda a
pohádka, náboženství a dějiny, vzpomínka na"předky
a modlitba síly splývají v celek kypivě reální a
úchvatně pathetický. A básník, kdysi pleněný horečkami
výlučných nervů a děšený úzkostmi samotářského