MužovI! A OSUDY.

393

při závratných stupních žáru nervy, svaly, mozky
a srdce celých generací, prchají v létě tisíce
Američanů, aby v thoreauovském lese a pod širým
nebem vedli "the simple life", marně by hledala "únava
Evropou" za oceánem své vykoupení; to ví sotva kdo
tak jistě, jako právě Jensen. Tento výstřední sedlák,
jehož nervy snesou nejvyšší sensace, pluje z
dánského domova do Ameriky se žízní po Evropě
vystupňované, po kultuře znásobené, po dojmech
obrovské resonance. Není unaven, ale nenasycen;
nedusí se, nýbrž nemá doma dosti v2;duchu pro své
plíce z hluboka nabírající; nohy mu neklesají, nýbrž
potřebují zvýšeného tempa ... tedy rychle do vlasti
větrných smrští, Niagary, brontosaurů ze železa
a skla, ku předu, ku předu! Tak volá Jensen člověk,
tak volá Jensen básník. Jeho zvláštní nadání,
příbuzné vloze mladého Zoly, mystika hmoty uvedené
v pohyb, básníka pařížské ulice, uhelných dolů,
nádraží, tržnice, bursy, prahne po inspiraci velkými
dějišti a výjevy moderní civilísace. Jensen, popísný
hymník, pathetický vykladač hučívé řeči města,
přímo fantastický pohádkář divů novověké techniky,
dostupuje vrcholu, píše-li v rhytmické próse epopeji
rychlovlaků, parostrojů, turbin, automobilů, dynam,
skládá-li divoké rhapsodie o ohnivém a jískřívém
pohybu na osvětlených avenuích; zachycuje-li
rostoucí orkán zvuků, pískotů, úderí't a rachotů v
obchodní čtvrti probouzejícího se města; líčí-li s
věcností a názorností homerskou průmyslové a obchodní
výboje mi1liardářů a gigantických spekulantiL Proto
obě mi1lionová města Nového Světa, Nový York
a Chicago, našla v něm nikoliv kronikáře, nýbrž
dithyrambického básníka a jasnovidného
psychologa.

Možno, že nejednoho, a to právě estheticky
školeného čtenáře neuspokojí oba hlavní Jensenovy