Mu20vÉ A OSUDY.

389

kulturního rozmaru, nýbrž mnohem spíše, jak vždy
si přával, daleko viditelným praporečníkem celého
kulturního vývoje. A přece zase má svůj rhytmus
kroků, své pyšné pohození hlavou, svoje umělé
zamávání praporem, svůj pestrý daleko vlající
chochol na přílbici. Nesmíme přehlédnouti rysů
národně dánských: tento překotný kosmopolitism,
otvírající dychtivě pohledy do nových zeměpásů, nových
ethnických center, jest protivahou literární
inklusivnosti dánské, specielně kodaňské; jistě ne
neprávem srovnává proto německý essayista Jensena
s Jiřím Brandesem, jenž nikoliv reálně, ale ideově
jest všude doma, vždy na cestách, stále na výpravě
za nepoznanými kulturními možnostmi, jen nikdy
smířen se sladkou esthetickou mlhou sjalandskou.
I s Kiplingem měřen jest Jensen daleko mohutnější
rasový, psycholog; nezapomíná sice tak snadno jako
básník "Kima" svého já při vstupu mezi nové plémě
a neorientuje se s touže bezprostřední lehkostí jako
příslušník klassického národa koloniálního, přináší
však hlubší perspektivy dějinné do studia a pojetí
ras. Jensen má obdivuhodný smysl pro velké
historícké souvislosti a gigantické okruhy lidského
vývoje: jeho myšlenkový postup počíná geologickými
fasemi našeho povrchu zemského, zastavuje se u
jednotlivých údobí předhistorických, měří zrakem hlavní
civilisační stupně, vyjímá z dějin jen nejživelnější
změny a v této grandiosní souvislosti rozumí rasám
bez předsudků historických, bez humanitních a
paritářských frází, bez pohodlné teleologie. V knize
essayí "Nový svět", čili "Gotská renaissance", v níž
přímo ztělesněn jest Jensenův světový názor, jest
několik stran rasové psychologie, které se dají směle
postaviti vedle Gobineaua, ne-li nad něho; jest to
passus o obyvatelích Ohňové země v úvodě studie
o Rooseveltovi, a pak skvělé aper9u o Negrech