380

ARNE NOVÁK:

soudem nad ní; také tu více národní tendence než
klidné objektivnosti, také tu přemíra fantasie nad
realistickou methodou: ale kolik psychologie,
probíjející se rudou i hluchým kamením k samému srdci
rodné země! Od té doby severský sedlák nezmizel
z literatury; z jeho středu vyšli velcí básníci, kteří
při vší západoevropské kultuře zůstali v
nevjnitřnějším nitru selskými genii, Arne Garborg, Knut
Hamsun; jeho epopeje vždy znovu byla psána mistry
slohu a psychologie, od pohádkářky Selmy
LagerlOfové až po solidního realistu Jakuba Knudsena.

Novou vlnu selského povstání v severské
literatuře a kultuře značí v posledních letech jutské
hnutí v Dánsku: proti jazykovému separatismu
norských "landsmaalistů", jenž neproniká pod
ethnologickou skořápku, hlásí se tu opravdu životně
kulturní proud, který chce a může občerstvit, obrodit,
omladit dánský národ. Dánské písemnictví vzniklo
z devíti desetin na ostrovech, a Kodaň dovedla si
uhájiti vždy literárního monopolu: OehlenschIager,
Jacobsen a Bang, pak z mladších Petr Nansen,
Edvard Brandes, Gunnar Heiberg jsou Kodaňané;
mírný vzduch SjaIIandu a městská gracie severní
Paříže vanou vší tvorbou dánskou, která proti
švédské i norské poesii vyznačuje se měkkou něhou,
básnickou melancholií, kultem odstínu a polotónu,
stiIovou křehkosti. Celé toto písemnictví, které
neudržuje nadarmo trvalý styk s literární Paříží, jest
ven a ven umělý produkt, vytržený z národních
kořenů, odcizený dánskému lidu, odpovídající jen
kodaňskému bohatému kupectvu a kodaňské
intelligenci. Každá isolace přináší svá nebezpečí: všickni
jdou v témže okruhu, stejná themata se opakují,
myšlenkové i umělecké methody se vzájemně
podávají, jistý solipsism stává se nevyhnutelným; kdo si
přemyslf vývoj dánského románového umění_ od