MUZOvf. A OSUDY.

373

předcích, vybiji se v jeho románovém tvořeni hned
urputnou negaci, hned vášnivým kladem. Urputná
negace Hamsunova: barbarsky bohatý vyznavač
pudového života, nenasytný piják smyslových sensací,
"sedlák in excelsis" přichází do záludných středisk
odvozené, chudě intellektuálni, pokrytecky mravné
civilisace, která jej chce svésti křehkým puvabem
koketních svých žen, otráviti lesknoucím se jedem
svých drobných raffinovanosti, pokořiti vábnou lži
literám! své slávy, - ale severský Samson, jehož sny
stále blouzni' o jedné útloboké, vonné a mučivé
městské Dalile, zatřese sloupy vši té kultury,
ironisuje drsně jej1 rozumově i mravně vychovanou
spořádanost, karrikuje celý ten drobný a neklidný svět
nervosních trpaslíků. A proti tomu vášnivý klad
Hamsunův: syn temné a studené severské pUdy, jejiž
vl'mě vyplňuje mu lačně slídicí nozdry, jejiž chut
sládne mu opojně na drsném patru, jejíž vláhu a
mizu cíti kolovati v žilách, vrací se prudce k rodné
zemi; ztotožňuje se s ní a zbožňuje v ni sebe sama;
stupňuje v nenasytném styku s touto věčnou
milenkou život své obraznosti, svého nervstva, svých
smysllt; obrozuje se denně a zakládá jakési nové
pantheistické náboženství, kde poznáni a rozkoš
patři ke kultu, kde před oltářem slunce a moře modlí
se silný skeptik na bilých ňadrech usínajicí milenky,
a kde silný lovec přináši k oběti hťdé paradoxy, které
zastřelil na strmých cestách myšlenky.

Ve většině Hamsunových knih jest každá z těchto
obou dramatických sil, centrifugální zápor neb
středosměrný klad, osamocena a odpoutána. Proto piše
Hamsun jednou romány trpce satirické a nesmiři.
telně misanthropické, v nichž jeho analysa chutná
žlučí, jeho drobnohledná psychologie mění se v
raffi
'nované bodáni jehlami, jeho chemie:'povah a:citu
přech.ázi v alchymii temné zloby. A po druhé zpivá