346

ARNE NOVÁK:

myslitele, jenž silou imaginace pevně dokresluj ící
zjišťuje a vykládá budoucnost - a sám hyne bídně
ranou do břicha po rvačce v budoiru varietní zpěvačky!

V "Noře", v "Nepříteli lidu", v "Rosmersholmu"
odehrály se dramatické akce, které seskupoval a řešil
Ibsen lineárním uměním analytikovým, na příkré
a srázné půdě, plné skalnatých, útesů; v "Heddě
Gablerové", kde se Ibsen pokusil o barevnou a
náladovou synthesu, propadá se kolísavým figurám země
pod nohama jako bahnité, fosforeskující třasavisko:
tu stvořil Ibsen tragedii enervované a deklassované
společnosti, která se řítí do tmy a do prokletí Đ
i "Strašidla" se vší svou naturalistickou fysiologií
ustupují před tímto Infernem, nad nímž děsivě
krouží nasládle otravný zápach čerstvě prolité krve
obou hrdinův.

Kromě Heddy a Ejlerta Lovborga sevřel Ibsen
rámcem své tragedie osudy pouhých figur
kontrastních, tří dramatických folií, jichž životní napětí
nedostupuje vůbec bodu tragična: postavy paní Theje
Elvstedové, soudního rady Bracka a Heddina muže,
docenta Jorgena Tesmana .. Thea Elvstedová, jakási
blíženka paní Lindové, ba odmocněná analogie samé
Nory, jest s celou svou naivní a obmezenou
obětavostí malé umravňující spasitelky zbásněna jen
proto, aby figura Heddina vystoupila tím plněji
v dravé a démonické své záludnosti, kterou i1Iustruje
také Brack, egoista a zbabělec, cynik a nevěrec právě
jako Hedda, leč bez touhy po kráse a po hrdinství,
bez aristokratické hrdosti, bez tragické osudnosti.

Jorgen Tesman, načrtnutý zprvu jako pouhý
protiklad Ejlerta Lovborga, proměnil se
dramatickému logikovi Ibsenovi v celou břitkou a ironickou
studii kulturně společenskou; jest málo případů, aby
byla dramatická folie prokreslena v tak plný a za·
okrouhlený typ, který jest zároveň neohroženou a dů-