Mll/OVf': A OSUD\'.

ného motivu reálného a hovělo jiné sféře lbsenových
zájmů psychologických. Heddu Gablerovou musil
lbsen nakresliti po Noře a částečně i po Ellidě
Wangelové právě tak jako musil po postavě Brandově
zbásniti Peera Gynta a Gregersem Werlem
přehodnotiti doktora Stockmanna: byl první, kdož po řeckých
tragicích měl touhu i odvahu přezkoumati správnost
a nosnost kladných svých typů transkripcí satyrskou
a karrikaturní. Dcera generála Gablera jest stejně
jako Nora Helmerová neb Ellida Wangelová vášnivá
nositelka soběstačné ženské osobitosti, ale kdežto jeji
blíženky jsou kladnými individualistkami, jest Hedda
zápornou egoistkou, která, postavena do oblasti
unavené dekadence a postupného rozkladu mravních
sil, zničí sebe i jiné kletbou své zbabělosti,
..zbraně, které lbsen vložil do rukou svým hrdinkám
na odboj i výboj, mění se v nervosní a ukrutné dlani
Heddině v nástroj zhouby.

Rovněž Ejlert LOvborg jest v podstatě
výsledkem dramatické a logické důslednosti lbsenovy,
vyhnané nemilosrdně až k tragikomedii. Ulrik
Brendel vynořil se ještě jednou ze své zamračené
noci a ze svého pohrdlivého prokletí společenského,
aby v úpadkovém dusnu duševního panství Heddina
vyrostl sice na vědeckého genia jasnovidné intuice,
ale aby hned zase poplenil svou duševní výsost kdesi
hluboko dole, kde zoufale světélkují rozkládající se
látky životnÍ. Trpkého a ironického Ulrika
Brendela, jakéhosi dona Quijota sociální revoluce, hrdého
pobudu žebrajícího o několik odložených ideáli't,
nakreslil lbsen ostrou tužkou na šedivém pozadí
"Rosmersholmu" jako pouhou' vedlejší figuru
..za to s jakým č:lrodějným uměním tragického
temnosvitu namalovalo čtyři roky později hlavní postavu
Ejlerta Lovborga, tohoto zlomeného a bolestného
dona Juana včdeckého poznání, tohoto prokletého