MlJl0vf A OSUDY.

motiv nazval bych sociologickým: básník bedlivě
vyšetřuje a suggestivně líčí, jak neobvyklý, svérázný a
smělý zjev Quintův čeří vlny svého okolí, jak budí
suggesci davu za·níceného náhlým náboženským
nadšením divokých chiliastů, jak rozplameňuje zášť
odpůrců, jak konečně opustiv rodné hory, působí na
velké město. Nejjemněji však proveden jest motiv
třetí, ostatně nejryzeji básnický. Tu
Hauptmanstranou od psychologie a sociologie, které určují od
naturalistických dob jeho směr, staví se před otázku
individuální psychologie: jak stal se vášnivý
následovník Kristův, jenž svého Spasitele prožíval s čirou
a poctivou pravdivostí, postupně za vlivu evangelia
pouhým vědomým kopistou Kristovým?

Hauptmann neusnadnil si nikterak tuto
trojnásobnou práci vykládajícího psychologa, jenž se
neleká ani odborných exkursí z dušesloví, ba i z
fysiologie: shrnul všecky vlivy společenské, dobové,
krajinné, rozpitval duše všech osob, stavů, skupin, které
určovaly Quintův vývoj, zachytil jako pravý básník
náladu, ovzduší, osvětlení, z něhož zrodily se
Quintovy činy a jejich davové ohlasy. Nasytil stránky
svojí knihy nejen slovem, ale i duchem Písma, aby
tím svedl duši čtenářovu na stezky, které neodvratně
vedou ke srázům myšlení a cítění Quintova. Sestoupil
v naturalistické bezohlednosti až ke kalným a
temným spodinám společenské bídy a mravního
zoufalství,aby plně ozřejmil chiliastickou vášnivost
Quintových stoupenců, oné výstřední sekty
komunistických "Bratří z údolí", již jako spiklenci jdou
na život a na smrt za svým přeludem. Rozvinul
před námi široký a jednotlivostmi přeplněný obraz
všeho náboženského života v podkrkonošském
Slezsku v jeho církevnické, laické i rozkolnické vrstvě a
tak mohl změřiti správně rozsah i dosah mimovolné
revoluce Quintovy, před níž nedobrovolný původce

22