MUZOVl" A OSUDY.

335

řečná mystika přeludů Haniččiných, kterou básník
dovedl psychologicky podepříti, sloučena jest tu co
nejúžeji s hlubokým sociálním soucitem; pro
"Emanuela Quinta" dáno tak důležité smíšení psychických

prvků. .

jestliže v "Haniččině nanebevzetí" ozývaj í se
názvuky ochranovské náboženské erotiky,
nalezneme ohlasy herrnhutství, ovšem spíše praktíckého,
častěji v Hauptmannově tvoření; prožilť básník kus
svého zmateného, rozkolísaného a zádumčivého
mládí v příbuzné rodině ochranovské observance.
Odtud načerpal náladu a barvu pro účinné podání
náboženské domácnosti starých Vockeratů v
"Osamělých duších", odtud vyvážil leccos i pro
psychologii pobožnůstkářského a passivního ženicha" Rózy
Berndovy" a jehó otce; kritik, jenž by dopodrobna
rozebíral "Emanuela Quinta", shledal by ve všem
tom průpravu pro líčení pietistických ochránců
"blázna v Kristu".

Ba 'najde se v mladistvem tvoření
Hauptmannově dokonce práce, v níž celý román o Emanue}.i
Quintu jest úplně preformován, námětem, pojetím,
slohem. Než Hauptmann nalezl ve scenické formě
svou uměleckou mateřštinu, napsal několik
povídkových studií, dnes neprávem opomíjených. Vidíme
v nich čirého naturalistu, jenž více popisuje než
vypráví, spíše se zdržuje širokým podáním prostředí,
než dějovou ostrou kresbou, raději zachycuje
náladu než postavu. Tímto malebným, účinným a
statickým způsobem zasadil v kratičkém "Apoštolu"
do švýcarského ovzduší suggestivní postavu
náboženského nadšence, jenž nachází ve svém nitru plnost
božství a to nejprudčeji uprostřed volné, osamělé
přírody, kam se utíká před houstnoucími zástupy,
oslněnými zvláštní mocí, takřka vyzařující z
"apoštola". Těchto několik vzrušeně napsaných stran