/;=================
\


Emanuel Quint,

muž boží z.e slezské země, Českých Bratří potomek.

Vysoko, nedaleko oblak, na krkonošském hřebenu

stojí poutník a přemýšlivě pohlíží přes zemské
hranice do pruského Slezska. Vše při pozorování cizí
země připadá mu známým a povědomým: půdorys
rozptýlených dědin pod lesnatými srázy, rázovité
útvary jejich dřevěných staveb, rozčlenění luk, polí,
zahrad, melancholické skupiny jehličnatých stromú
mezi odlehlými staveními, stísněná perspektiva
malých sroubených okének, za nimiž dojista šumí
jednotvárná píseň tkalcovského stavu, velké
rozestřené kusy hrubého plátna na bělidlech mezi
chalupami; zdaž není to táž země, týž lid, tytéž životní
formy, jako na českém svahu Krkonoš? Sestoupí-li
pak poutník do pohraničních těch osad, pokud
železnice, továrna, turistika neporušily jejich
původnosti, potvrdí se jen jeho první dojem. Lid mluví
sice jinou řečí, avšak práce, přemýšlení, strádání
popsaly jeho ztvrdlou tvář stejnými runami, jaké
luštíváme na lících našich horalů; zvyková totožnost