Mu2oVJ: A OSUDY.

827

dávaje nohou hrdě a posměšně takt. Pije se viturino
z lahví otočených slamou, a víno uvádí v náladu a
v společenství bohémů i ty, kdož jsou cizí tomuto
kruhu a kdo do něho vstouplize sympatie neb ze
zvědavosti na hodinu. Toť residence P. Hilla, krále
bohémy. Jeho odřený a zmačkaný kabát, který
musí zakrývatí nedostatky ostatní toilety, dostává
nátěr důstojnosti a slavnosti, a sešlapané domácí
střevíce, v nichž mnohdy se sem tam plíží,
dosvědčují, že se tu cítí domácky. Hille nemá nikdy
peněz, ale má vždycky co f)íti, a on jest attrakcí lokálu.
Ach, jednou, to už jest dávno, přijal za rok celých
240 M. a to zní jako pošetilý sen. Každé pondělí
předčítá. Úzkou chodbičkou dostane se do zadního
pokoje, talíř koluje, marka za osobu. Hille stojí
u vstupní zdi právě naproti Corinthovu portrétu, na
který jest tolik pyšen. Má ruce i kapsy plny
pomačkaných a ušpiněných papírů s rukopisy, listuje
v nich a čte jednotvárným hláskem, a zraky dam
z velkého světa i polosvěta ulpívají na něm s
perversní chtivostí. Zajíká se a sotva může svůj rukopís
rozluštit a bez rozpakít vypráví tedy dlouhý příběh:
jak celou noc pracoval a jak teprve na cestě ke
kabaretu v tramwayovém voze svá básnická vnuknutí
napsal. Když to naprosto dále nejde se čtením, čte
zaň Petr Baum s oddaností žáka a přítele. Ale
Petr Hille stojí uprostřed svých žáků a přátel, jest
jako Sokrates a učí je životu a věčnosti. Pospíšili
k němu, aby viděli, jak člověk život a všední den
přemáhá a podobá se liliím na poli a ptákům v oblacích;
jak stává se svobodným a jen sebou samým. Všichni
utkvívají na jeho rtech a doufají v něho. Dokáže, že
velký člověk jest silnější než malicherný osud."

I kabaret Dalbelli vzal za své; velkoměšťáci
záhy se nasytili. Pak zamilovali si Petra Hilla
berlínští studenti. V červenci r. 1903 uspořádali ve