MUl.OVI:' A OSUDY.

321

historii a spěchá s hnědou přítelkyni do rodného
kraje. V Kolině dá si vyplatiti od
knižete-arcibiskupa tři marky jako německý katolický básník;
v Milnsteru chce se dáti oddati se svou milou
Libbeth, ale spokojí se, když úřady mu vyloži, že 15leté
dámy v Německu se nesměji vdávati, a že musí
SVOlnevěstu poslati do Hollandska. Brzy je zas v Řimě
a v Italii, jako středověký asket působ i tam
vousatý, zamyšlený muž v haveloku nahrazujíCím kabát
i vestu.

V této době prvního bloudění pokouši se Hille
o socialistickou propagandu: patřil již v MUnsteru
ke generaci Jana Vockerata, který vedle Darwina
a Haeckla uctival též Liebknechta a Lassalla. Věřil
v pozvolné obrozeni světa ve smyslu hmotné
souměrnosti a za klidné nadvlády vznešenějšich duchů;
byl utopistou, kterého zničené illuse neodstrašily.
Výrazem jeho socialistického obdobi byl román
"Socialisté" 1887, beztvárné, nesoustavné dilo, plné
reálnich portrétů a životních pozorováni, které
jednoti pásmo autobiografické. Mackayovi
"Anarchisté" stoji knize té nejbliže.

Koncem 80. let usazuje se Hille trvaleji v
Berlíně; zprvu obnovuje starý plán vydávati .časo
pis, ale jeho "Kritické řezačky" dospivaji jen ke
dvěma čislům. Nelze upříti, že Hil1e měl vynikajicí
nadáni pro literárni charakteristiku a kritické
aper<;u: v několika větách pronikavého nápadu
zachytil celou fysiognomii autora dosti složitého, v ně~
kolika aforismech vyňal ze složité slupky čisté jádro
problému. Celý život myslil hluboce, pravdivě a
poctivě o zákonech. básnického tvořeni, o úzkostech
a krisich umělecké ethiky, o morálce lyrikově, o
poměru úspěchu a hodnoty.

V druhém ·svazku jeho sebraných děl,
nadepsaném "Postavy a aforismy", čtou se tyto
21