312

ARNE NOVÁI(:

vzdor "Promethea", odvráceného od světa i od
Olympu, přiblížil mu mladistvého titana.

Vím, že v tomto naprostém, mrazivém a
příkrém samotářství, jemuž Lessing, "větrný mlýn na
opuštěném návrší", stále více propadal, skrývá se
kus hrdého prokletí. Ani umělec, ani kritik není
stvořen, aby vedl monology; teprve dialogické
promítnutí vlastních myšlenek, názorů, snah dává
životu dramatický vzruch: a nenalezl-li Lessing
pravého ohlasu, jest to proto, že nehledal těch, kteří by
mohli býti jeho duchu resonancí; odvracel se přímo
od nich. Byl si tak důsledný a tak věren, že vyhnal
svou vnitřní jednostrannost až tam, kde stávala se
samovražednou. Byl k sobě tak přísný a bezohledný,
že nepopřál si ni jediné životni lži, jakými si i
největší skeptikové jeho pochybovačného století
umožňovali existenci. Voltaire věří uprostřed vší vlastní
bezmezné nevěry na t. zv. "obecné blaho", Diderot
ohřívá své neupokojené srdce až do konce na
"ctnosti", avšak Lessing přes několik zednářských
ímprovisací a chiliastických koncepcí neoklamává se
nižádnými illusemi.

Lessing, svévolný, jarý, rozmarný polemik
dospěl až k tomuto Lessingovi přísnému, mrazivému,
samotářskému - k Lessingovi seveřanu. Onen byl
dovršitelem, tento jest zahajovatelem. Od něho
datuje se nový typ evropské myšlenky, který
opanoval germánský svět; pokračovatelem tohoto
Lessinga jest jeho vyznavač Kierkegaard. A milovali-li
jsme celým osudem dědice Lessingovy dramatické
dialektiky a hlasatele lessingovského rosmerovstvi,
které "zušlechťuje, avšak zabíjí štěstí", pak
vyznávala naše srdce skrytě lásku ke kritikovi, na nějž
naše intellektuální vědomí příliš často zapomínalo.