Mu20Vt A OSUDY.

31-

metafysika - toť řada samotářských monologů, do
nichž Lessing nezasvěcuje nikoho. Procul este,
profani, zní aristokratické heslo mnohých rozborít
a dialektických prací Lessingových - ale tito
profani, toť všickni mimo pyšného samotáře
wo1fenbiitelského. V Lessingově kritice jest v celku málo
propagačního zájmu, málo esthetického i
náboženského apoštolství - srovnejte s ním jen Ruskina a
shledáte, že mezi oběma kritiky jest nejméně tolik
rozdílů, jako mezi aristokratickým věkem XV I I I.
a plebejským stoletím X IX. Proto není, myslím,
většího nedorozumění, než činí-li se z Lessinga
především, a bohužel též jediné, klassik školský:
vezměte tohoto osamělého dobrodruha soběstačné
myšlenky z rukou chlapců a žijte a okřívejte v jeho
společenství tehdy, až zmrzí vás všecky ideje hlasně
propagované, všecky tendence hromadné, všecky
polopravdy znesvěcené účastenstvím příliš četných
očí, mozků a úst!

Lessing pohrdl i nejsladší formou pudu
družnosti, láskou k mládeži. Kritikové, když. odsoudili
a překonali vše, co bylo kolem nich a s nimi v
odumírající přítomnosti, zamilují se z pravidla do
nenarozené budoucnosti a čekají pak od mládeže to, co
dalo by se nazvati pokračováním a rozvitím jejich
vlastních ideí; jest to intellektuální přetvoření pudu
generačního a regeneračFlího. Avšak Lessing, který
nebyl nikdy plně a výbojně mlád, neviděl v mládeži I
nikdy sebe a nerozuměje jí, neočekával od ní ničeho
.Přál si jen, aby hlukem svojích požadavků a
rozhodností svého nadšení nerušila jeho samotářského
mlčení. Jeho poměr k mladému Goethovi má takřka
tragickou pointu. Odmítl se stejnou rozhodností
b.ásníka kvetoucího a barevného života, jímž byl epik
"Goetze" jako umělce krvavé citové sebetrýzně,
jakým byl lyrik "Werthera" - a teprve osamělý