Mu2oVJ: A OSUDY.

307

volné ovzduší, jaké jest na severu vzácností. V této
oblasti povýšeného humoru, kde suverenní intellekt
bavícího se zápasníka stojí nad věcmi a přezírá je,
všecko ztrácí tíhu; z lidí, či chcete-li z karrikatur
jich, zbylo o málo více než rozmarná stínohra; každé
tvrzení a mínění stalo se pouhou záminkou
dialektického gesta a sofistické grimassy: od barokní
učenosti těžkých vlásenek a neohrabaných foliantů
dostáváme se až k nejlehčím, nejfrivolnějším,
nejsubtilnějším hrám XVIII. věku. Jest nám velmi blaze
a rozkošnicky v přítomnosti lehkoduchého a
lehkonohého charmeura myšlenky, který snad dnes, snad
zítra bude odvolán vlastním neodkladným rozkazem,
aby velel v otevřeném ideovém boji, kde nebude
místa pro dvojsmyslnou dialektiku ani pro pružný
šerm fleuretem. V těchto krátkých episodách bývá
Lessing nejrozkošnější; věděl sám, jak jdou mu
k duhu takové entreacty a uměl se jim oddávati.

Zapomínává se příliš, ba úmyslně na tohoto
graciesního Lessinga, který tak svůdně hledí z každé
mladší podobizny, hodě se pramálo do vkusu a do
esthetiky své vlasti. Klassicism a zvláště romantika
vynaložily v prudkém odporu k hodnotám XVI I I.
věku všemožné úsilí, aby vnutily dějinám Lessinga
svého, těžšího a důstojnějšího, spíše methodika než
dialektika, nikoliv dobrodruha, nýbrž systematika
myšlenky. Udělaly z něho učedlníka Řeků ve
výmarském duchu, chápajícího vyznavače
Shakespeareova, národně pathetického odpůrce všeho
francouzského cítění a tvoření. Pozor na ironické pozadí této
věci! Lessing nejinak než ostatní dobří Němci, Luther,
Lessing, Heine neb Nietzsche zná vlastenecké
rozhorlení jenom tenkráte, když svůj národ viní, kárá,
trestá. Ale proč nenechati Němcům jejich ilIusi:
vždyť hned by se vyprázdnila jejich Walhalla, kdyby
jí nesměl .. zalidňovati postavami dle podobenství a

•