Mu20vÉ A OSUDY.

283

chce ukázati svou nádhernou nákladnost - a ničeho
toho měšťák nemůže dáti. Kromě toho barokní mistr
chce rozvíti svou architektonickou myšlenku do šíře
i hloubky, aby posléze v ohnisku stavby mohl
emfaticky shrnouti, znásobiti, zdůrazniti všecky motivy
a konečrtě povznésti se patheticky k výši s
grandiosním souborem všeho, co bylo v duchaplných
jednotlivostech variováno horizontálním směrem. Leč
venkovský maloměšťák nemohl staviteli těchto
požadavků ani poskytnouti místa dostatečně
prostorného, na kterém by se mohly barokní motivy
náležitě rozvětviti. Zároveň v rámci městského celku,
kde jak počet, tak místo kulminačních bodů
nepodléhaly libovolné změně, bylo velice nesnadno
provésti i vertikálně barokní principy stavební.

Tak nestalo se baroko architekturou našeho
venkovského města, kdežto jinde v západní Evropě
modifikováno bylo postupně v sloh v pravdě
občanský. Nevznikl-li v XVIII. věku u nás občanský stil,
souviselo to i s řadou podmínek zevních. Měšťané
zápasili s tlakem berním i s pohromami válečnými;
jejich majetek byl v nejistotě; všecky větší podniky
zdály se v době bouřlivé hazardní hrou s osudem;
stát přese všecky filantropické a hospodářsky
reformní zásady nedovedl poskytnouti podkladu pro
klidný rozvoj hmotný. Rakousko opožděné ve
vývoji státním, bylo stále oblastí vlády aristokratické;
vzdělanostní popudy vycházely napořád ze salonů
šlechticů a jejich příživníků; stav úřednický a
učenecký neposílil buržoasii. Kněžstvo, činitel tak
mocný, kolísalo mezi venkovským lidem a mezi
kavalíry.

Barokní součástky v stavebním celku našich
venkovských měst jsou tedy valnou většinou
imitací. Počítám sem uměle vytvořená nádvoří před