Mulovf' A OSUDY.

267

zájmu, kterou jsme zvykli věnovati polévané hlíně
sladce tesknící v sněhu a blankytu, znamenané
jménem rodiny Lucca della Robbía?

První práce, jimiž Multscher zahajuje ulmské
figurální řezbářství, překvapují směsí lithurgické
vážnosti a charakterové ztrnulosti; hranaté velké
ruce znetvořené polní prací pokoušejí se násilně
o sacerdotální gesto, šVélbská tupá fysiognomie selská
nutí se strojeně do posvátné posy chrámové. jeho
Madonna z rodinné kaple Ehingerovské, jeho "Kristus
na oslici", teď v ulmském museu, s pohledem
chladným a nehybným, s gestem dřevěným a mdlým,
nepovídají takměř ničeho o zvláštní osobitosti mistrově.
Jest to počestný, vážný řemeslník, který pracuje jen
z všeobecných představ lidových a pouze pro ně, sám
úplně se ztráceje v rysech typicky švábských.
Představuje lid tupý a obmezený, bez mládí a gracie,
zbožnost, jež jest kultem svědomí a nikoliv kultem
krásy; mládí národa, jež jest bez úsměvů a barev.
Koloruje ztlumeně, miluje plachou modř a
reservovanou šed', roucha skládá klidně a korrektně. jeho
"Kristus na oslici" vyvolává v diváku představu
celé scény: průvod o květné neděli, kdy Spasitel na
kolech valí se uprostřed zástupů, držících první
jehnědy a rané ratolesti. Ale zde na švábské půdě
není "Hosannah" výkřikem překypujícího nadšení,
jímž by bylo v Italii: jest to pouhý mírný pozdrav.
Zde průvod není směsí balletu, svatebního veselí a
dětského reje, jímž by byl v Provencí: těžké kroky
tupých sedlákú a batolící se pohyby hranatých selek
jsou bez rhytmu, vážnost nadutých měšťáků jest
jen groteskní, sacerdotální posa kněží, ministrantů
a sakristánů jest směšně nucená, nepříjemně chtěná.
Není to slavnost kvetoucích oliva bělostných snítek
oranžových, nýbrž svátek ratolestí jívových a
březových. jen tak dá se pochopiti Multscher, lhostejný