2136

ARNE NOV ÁI<:

než pracovali pro chrámy, volili dubové a lipové
dřevo na kolébky a rakve; než řezali z lipových
kmenů stoly Páně, na nichž se obětuje nejsvětější
chléb a nejsvětější víno, chystali je pro stoly lidské,
kdež se krájí režný chléb a nalévá nakyslé víno domácí;
než proměňovali tvrdý ten materiál v bohoslužebné
stolice ustanovené pro kněžstvo chrámové, vycvičili se
v zpracování jeho na těžké domácí židle, na nichž usedá
matka, aby napojila své dítě - pečeť tragiky
každodenního života spočívá na nevzhledné látce. Není
ostatně tvárného materiálu, jenž by spíše odpovídal
německému naturelu: tvrdá a tuhá povaha bez
citových odstínů a náladových polotónů dá se
vystihnouti řezem do dubového dřeva; ztrnulost a stálost
několika charakterních znaků, nerozechvívajícich se
v měkké hře rozmaru a dojetí, které podléhá duše
románská a slovanská, nalézá obdobu ve vytrvalé
resistenci pomalu dozrávšího a tím hustého dřeva
dubového; nedají-li se z této zvláštní hmoty plasticky
vytvářeti plaché sny a subtilní city, jest stvořena pro
parafrasi utkvělých myšlenek a nezvratných
předsevzetí: a více švábští a frančtí mistři vysloviti
netouží. Tak v době, jejíž literatura volí se zálibou
analogickou formu, hrubý a neforemný, triviální a
rozviklaný" Knittelvers", stává se dřevořezba přímo
typickou; vedle Hansa Sachse ztělesňuje svůj věk
určitě Tilman Riemenschneider. Připočte-li se v
sousedhímumění převaha dřevorytu nad malbou,
uváží-li se, že umělci od DLirera po Cranacha, kteří na
plátnech jsou suší, chladní, jednotvární, jeví se v
dřevorytu bohatými, duchaplnými, překvapujícími,
vysvítá jasně nadvláda dřevěného materiálu, a námitka,
že vše to jest jen hrou náhody, stává se velmi pravdě
nepodobnou.

Není dosti příčin, aby ulmským dřevořezbám
Multscherovým a Syrlinov)'m náležela tatáž míra