Mu2ovl! A OSŮDY.

265

mužnou opravdovost a dětinskou naivitu; stěží lze
si představiti dila, jež by byla opravdovější ve své
neohrabanosti a dětštější ve své vážností. Kde
pracují v kameni, jsou téměř směšni: přeplněné a
nejednotné scény z bible a z legend nad hlavními i
vedlejšími portály chrámu jsou o málo lepší, než
figurky Betlémů, které si vyřezávají pastýři kdekoliv
na horách; první malířské pokusy ulmské školy, jak
lze je podrobně studovati v gallerii v Štutgartě,
jsou skutečně ubohé naivity. Kde Hans Multscher 0
nejstarší známý malíř ulmský, jenž teprve v posled.
ních letech byl odkryt - maluje na zlatém pozadí
jednotlivé figury, nedostihuje ovšem lyrické hloubky
a barevné melodičnosti Lochnerovy, ale dovede přece
pevně a energicky zachytiti kostnatou důraznost
mužských a přihlouplou oddanost ženských tváří
švábských; kde pokouší se o skupinu, stává se
mimoděk komickým. Jeho svatí tři králové na obraze
v Štutgartě klušou s vědomím vlastní důležitosti na
houpacích koních a nesou prapory s emblemy jako
hoši, hrající si na vojáky; jeho svati mužové a ženy,
pohřbívající kdesi v blízkosti Ulmu mrtvolu Ježíšovu,
stoji všickni v jediné pose s pohnutým výrazem,
v němž mísí se veliká lítost nad osudem
Spasitelovým s upřímnou bázní, aby nespadli na zem.

Leč současně najde si doba i rasa umělecký
materiál, jenž odpovídá její technické zručnosti a nad
to jejímu charakteru: dubové a lipové dříví.
Řecká plastika vyjádřila se dokonale pouze v ryzím,
úbělném mramoru, toskánský intimism
quattrocen ta' odkryl v bledě modré a bělostné polévané
hlíně pravou látku k vroucímu vyslovení své
sensitivní něhy, gotika švábská šla do domácích dubových
a lipových lesů, kdysi lithurgicky uctívaných a
popsaných hrubými runami, pro definitní umělecký
materiál. Všickni mistři znali podrobně jeho povahu: