262

ARNE NOVÁK:

lebná kulissa úchvatného gotického mysteria,
zajímavý komentář napsan~r pečlivě a zřetelně k po-.
svátné knize Iithurgické, jež jest skutečný "codex
giganteus". Vše v městě, co nevztahuje se k chrámu,
jest lhostejné a mdlé; i široký a špinavý Dunaj,
podmiňujicí právě tak dnes jako před pěti věky
hospodářský život města, zdá se nepatrným vůči
mOnsteru; nádraží, na němž se křižuje denně množství
vlaki't spojujících Bavory s Virtemberskem, připadá
v blízkosti dómu absurdním; moderní čtvrt na
severu se svěží zelení parků a s nezbytným pomníkem
války r. 1870, jest přímo titěrná; v městské knihovně
dáte si od sluhy přinésti pouze díla o malířích,
jejichž obrazy našli jste v lodích chrámových; v
museu, jednom z nejzajímavějších a
nejnesystematičtějších, hledáte jediné reflexy gotiky, kterou do
života a do umění vrhají ideje zkamenělé v stavbě
Ensingerově
.
Pak přijde chvíle, na kterou jste netrpělivě
čekali pi'tldne, a jež zasluhuje, aby se na ni čekalo kus
života; sedíte konečně v koutě některé lavice v mOn~
steru, se zavřenýma očima, polo ve snění, polo v
ekstasí, zprvu napiatě zaujati sledováním veliké
sou"islosti těchto výjimečných jevů, pak docela
pokořeni, ujařmeni silou hudby a silou jejího ohlasu
v lodích chrámových. S počátku plynou sladké a
rozesnělé akkordy od obrovských varhan kolem
útlých sloupů a štíhlých oken jako nesmělé a ri'tžové
obláčky při východu slunce; zdá se, že nebesa se
otvíraji a zvou vás k sobě: skutečně ztrácíte poněkud
vědomi země a tíži života. Hypnosa středověku
počiná. Hudbě přibývá síly a váhy; vše zpívá s
varhanami, oltáře i fiály kazatelny, drobné kamenné vížky
na delikátním roztouženém svatostánku blíže choru,
žlutá a modravá světla v chrámových oknech,
hubení světci na oltářních pomalovaných skulpturách