258

ARNE NOVÁK:

ského: jest zaníceným hymnem rozezpívaným v
nejvyšších tónech ekstase a světlého mysticismu, jenž
strhuje i posluchače mdlé a lhostejné k prudkému
obdivu. Náležejíc nebesům, mění však i útvary
země; oko malířovo přináší s výšin čiré a řídké
atmosféry jinou perspektivu do pozemských krajin. Za
nepropustným zlatým pozadím a za tmavými, bohatě
krumplovanými oponami, před nimiž stály barevné
skulptury světců na obrazech nejstarších, zmizely
úplně končiny reálné, lesy a skály, hory a údolí.
Lithurgické zlato, symbolisující církev vítěznou,
odráželo se na dílech Viléma Kolínského i
Štěpána Lochnera od klidných a vroucích barev,
skládajících lyrickou krásu jejich postav. Pak snížil
mistr pomalu neprostupnou záclonu: hnědé vrcholky
hor, zelené špičky lesů, gotické hroty věží vynikly
nad sytou její mosaikou. Opony ubývá, krajina jest
zřetelnější, scenerie jest bohatší; místo ojedinělých
motivů prostírají se daleká panoramata.

Z oken jizby, v níž anděl s lilií v ruce vyslovuje
svoje "ave", viděti jest středověké město, zeleň za
hradbami, lesy v dálce, pohoří pod oblaky; za
Golgathou zeje ze tmy strhaný horský kraj, příšerné
skupiny skal, hrozivé strže, nebezpečné vodopády.
Nesměle a ojediněle zprvu, pak vědomě a důsledně
propůjčuje starý mistr zbožnému ději krajinářské
zarámování; neopomíjí však nikdy zahaliti krajinnou
scenerii do zvláštního ovzduší, jaké dává jí časné
jitro a světlý večer při jasném západu: nad touto
cudně pozorovanou a cudně malovanou zemí zní
onen trojzpěv andělů z "Fausta": "a všecka tvoje
zemská díla jsou svěží jako v první den." Nehnuta
nejprve, pak plna vzrůstu a zrání posléze krajina
zalidňuje se; města ze začátku fantastická, pak přísně
reální naplňují se vzrušenými výjevy; legendu
doplňuje genre, mysterium stýká se s novellou,