Mu2oVJ: A OSUDY.

257

mistrovou přepodstatňuje se dle různých stupňů,
neminula dosud; hotové dílo nesnaží se zakrýti délky
a složitosti technických příprav, jež provázely
inspiraci. Jako truhlář pečlivě zkoumá hustotu,
vrstevnatost a zbarvení dřeva, než spojuje prkna k výrobě
stolu neb skříně, jako zvonař mísí obezřele součástky
zvonoviny, než lije do forem, tak starý mistr
ohlédává povahu desky, kterou chce pomalovati a s
technickou úzkostlivostí volí barvy. Rozhodnutí se mezi
deskou dubovou a lipovou znepokojuje ho neméně
než změna skupení postav; zřeknutí se archaistické
malby tabulové ve prospěch kolorování plátna,
zaměstnává jeho přemýšlení se stejnou prudkostí jako
záměna vášnivého serafinismu za vznešený a ztuhlý
cherubinismus ve výrazu tváře Mariiny. Obklopen
prostoduchými a spřízněnými rádci, kteří ušetří jej
sice hlubokomyslných a planých výkladů o idei a
poslání obrazu, kteří však ohledají s přísností zákazníka
a se znalostí řemeslníka jeho materiál i odváží skoro
hospodářsky hodnotu jeho technické práce, věnuje
primitivní mistr svrchované úsilí samému dílu, jež
obětuje pokorně a vděčně Bohu. Ekstase
nezchromila jeho rukou, nýbrž vedla je k trpělivým novým
pokusům; otevřená nebesa neoslepila očí pro přesné
pozorování tvarů zemských. Konečně v díle
provedeném s krajní vážností métieru, s hlubokou úctou
k práci samé, zmizí umělcova osobnost; malíř
neodkazuje budoucnosti svého jména, své úzké osohní
pravdy, nýbrž svůj životní čin. Tak mistr, jenž
skrýval se v davu rodné rasy i v zástupu cechovf1ích
druhů, nepřeje si, aby byl jmenován, nýbrž jen
viděn, milován, chápán v díle jako rozplynuvší se
oblak.,l jehož vláha nasytila duše a rosila květy.

Listota a ryzost náboženské inspirace primitivů
byla obdivována a definována vždy, o'd "umění
milovného klášterníka" až po moudrého kmeta
londýn
17