252

AR-NE NovAK:

denní září své bytnosti; teprve tam vystupuje
figurální jejich komposice, pro první pohled pošetilá a
vadná, jako harmonicky díl celistvé architektoniky.

Obliba a záliba v primitivech jsou dnes právě tak
vroucí jako hluboké: starym mistrům rozvázaly se
jazyky, my porozuměli jsme konečně jejich řeči.
Není to řeč ani skvělá ani bohatá, není ani řečí
vnější pychy ani řečí chlubné rozkoše; jest však něčím
více: řečí charakteru. A proto i u nás má by ti
slyšána.

První mocny a vroucí rys, jímž všichni
primitivové okamžitě překvapí, jest ryzost a plnost
kmenové osobitosti: každy z nich mluví čistym a
neutajovanym nářečím svého rodného kraje a jeho
ethnického celku. Staří prostí mistři neznají všeobecné
ani spisovné ani obcovací řeči a nesnaží přiblížíti se
jí; jsou věrni slovníku i tvarosloví svého domova a
syntaxi svych krajanů. Kolínsky malíř užívá
důsledně nizoněmeckého dialektu, kterym srozumí se
spíše s vlámským sousedem než s hornoněmeckým
soudruhem v práci a úsilí; kdyby náhle promluvily
intimní postavy ze "života Mariina", slyšeli bychom
z úst Anninych, joachimovych, josefovych a
Mariinych zajisté charakteristická deminutiva
vyznívající na -kin-, kdežto úsměvní andělíčci malovanych
desek AItdorferovych žvatlají svoje dětská říkání,
věčně opakující zdrobňovací suffix -Ien-. Není tu
však jen rozdíl dvou tak protichůdných, ba
nepřátelskych kmenů, jakými jsou Hornoněmci a
Nizoněmci, již různosti sidel, růzností fysiognomie,
růzností života lámou se téměř ve dva odlišné a
odchylné národy; staří mistři zachovávají i v
hranicích téhož kmene zvláštní podřečf.

jedeme ze Štutgartu přes Ulm do Augšpurku:
scenerie podél vlaku mění se postupně. Vlny pa-