Řeč primitivů.

Měli bychom navštěvovati je v temných a
zachmu
řených gotických chrámech, zvedajících se jako
umělé hory nad starými tržišti a rozmarně
zauzlenými uličkami; vcházeti k nim kamennými portály,
klesajícími pod divnou tíží mystických skulptur a
allegorického listoví z červenavého mramoru a
zakouřeného pískovce. Tam, v postranních kaplích,
zalitých žlutavým světlem proudícím z pestře
malovaných oken a tísnivou tmou lokálních legend,
jest domov primitivních mistrů; biskupové a
kanovníci setlelí pod gotickým sarkofagem kaple,
podněcovali jejich zájem a jejich díla; měšťanky,
rozžehnuvší pro dlouhé věky před oltářem věčné
lampy, daly se zpodobovati v rozích jejich obrazů;
ztrhané a roztřepené praporce trčící před sloupy
kaple, byly odznaky jejich cechů. Teprve tam jejich
díla, jevící se nám vždy jako osamocené fragmenty,
stávají se částicemi organického celku; teprve tam
zjeví se rozměry jejich obrazů, zdánlivě nahodilé a
násilné, nutnými a přirozenými; teprve tam [svítí
jejich barvy domněle upřflišené a výstřední, celou