MUlOvJ: A OSUDY.

247

Schefflerovu, nezdrží se asi hořkých úvah. Nemyslím
jen na tichý smutek, jenž zmocňuje se nás vždy,
kdykoliv jasně nám před očima vyvstanou protikulturní,
syrové a nestvůrné hrůzy, které nezbytně do měst
vnáši závratná průmyslnost, slepé hmotařství naší
doby, jemuž přece nižádný ze soutěžících evropských
národů vyhnouti se nemůže. Mnohem krvavěji
zaryje však při četbě monografie Schefflerovy do naší
mysli své spáry strašná starost o drahé, krásné město,
které má své přirozené životní podmínky, svou
dějinnou a kulturní tradici, svůj rozkošný a rázovitý
plán i svou jedinečnou architekturu, podmíněnou
povahou terrainu, slovem vše, čeho nedostatek
Scheffler tak hořce želí v Berlíně. Jak vážili jsme si
v posledním čtvrtstoletí těchto velkých odkazů, tolik
zavazujících? Nesnížili jsme sami, rozšiřujíce,
assanujíce, regulujíce Prahu, město královské mnohdy na
úroveň města koloniálního? Není snad kletba Berlína
a kletba berlinismu přísným mementem a palčivou
otázkou pražskou?