U6

ARNE NOVÁK:

Než sebe skvělejší charakteristika, sebe živější
podobizna není Schefflerovi účelem: každé
pozorování jest ilIustrací ideje, každý údaj je ozřejměním
obecné myšlenky, každá jednotlivost působí jakožto
znak; nelze si při této methodě nevzpomenout na
způsob podání Tainova. Odtud plyne i
přesvědčivost Schefflerovy argumentace, nesčíslné zprávy,
postřehy, doklady J detailní obrázky prostě
překonávají. Naopak tam, kde jich není, a kde autor se
spokojuje s obecnými theoriemi, nebývá čtenář
úplně přesvědčen. Tak dalo by se leccos namítnouti
proti kapitole závěrečné, kde opouští Scheffler, ač
nerad, půdu pozorování organicky dějinného a
podává utopie, jež však brzy sám prohlašuje za hru
smělé a toužebné fantasie. I tu zní Schefflerův soud
až příliš přísně: dnešní Berlín má více kulturních
možností, než jaké chovají miIlionová centra
americká. Vedle monumentality číselné a rozlohové nelze
zapomínati na monumentalitu dynamickou, jejíž
nejkrásnějším projevem jest rozumová, přímo římská
kázeň, poznávací a třídící intensita, studené, ale
statečné pathos povinnosti. Berlín jistě není kulturní
metropolí ve smyslu Paříže, "města světla", kde lze
kulturu cele prožíti a vyžíti, ale jest dojista
obrovským kelímkem idejí a podnětů, kde taví se již dnes
myšlenková ruda celého Německa, kde ponurá a
obrovitá duše města dává tisíceré popudy umělcům,
myslitelům, politikům, inženýrům, aby je sami
domyslili a rozvili. Berlín podobá se moři, jehož
mohutné vlny nesou těžké koráby: v rhytmu tohoto
vlnění jest zvláštní úchvatná a drsná krása, které
bezděky podlehl každý, kdo v Berlíně déle žil. Berlín
nebude nikdy Athénami, nebude nikdy Paříží, ale
zda již dnes nepřipomíná často antický Řím, také

město koloniální? .

Pročte-li český čtenář pozorně skvělou knihu