Mu2ov!: A OSUDY.

245

odíváme se s ním; poznáváme jeho literáty, jeho
novináře, jeho malíře; dovídáme se o jeho vtipu, jeho
suché životní moudrosti, o jeho banálním užitkářství:
a všude nás provází ta kollektivní hrdinka, berlínská
městská duše, kterou stihla tragikomická kletba,
podobná osudu Petra Schlemihla; scháielť-li tomuto
synu berlínsko-francouzské fantasie stín solidnosti,
chybí hromadné této hrdince stále kultura. Scheffler
jest mistrem charakteristiky, úsečné, hutné,
synthetické: co epitheton, to živá představa, co obraz, to
sytá skutečnost.

Stůjtež zde dvě malé ukázky jeho daru
charakterisačního. Dokladem podobizny ironicky
podmalované uvádím obraz císaře Viléma I I.: "Teprve
Vilém I I. stal se průmyslovým císařem,
velkoměšťákem na trůně. Nemohl se již vymknouti
velkoměstské náladě a nechtěl též. Leč příroda odepřela
mu genia, jenž by se dovedl přenésti přes přechodní
doby. A ježto· tkví tak hl uboce ve své době a nikoliv
nad ní, stal se do jisté míry obětí zmatené této doby
bez tradice. Jest císařem využitkovatelů velkého
věku, obohacujícího se měšťáctva, materialistických,
millionových středních tříd, jež nivellují vše; vládcem
kvantit, panovníkem nad pokolením parvenuů."
Vedle Schefflera portraitisty Scheffler krajinář,
vládnoucí štětcem leistikowským: "Není silnějších,
neslučitelnějších protiv než horečně chvatný život
hlavního města a času neznající smutek lesních a
říčních krajin v okolí. Tam, kde od pahorkaté
bořiny svažuje se písek břehů Havoly a Sprévy,
můžeme se bez násilí vmysliti do doby, kdy ještě
Vendové v řekách napájeli své koně, kdy sem přitáhli
přes lesy a hatě první kolonisté, aby založili osadu.
Ano, jakoby samo sebou sestupujeme ještě stále do
dob, kdy člověk vůbec neobýval této krajiny,
pravěce připadající."