MUzoVe A OSUDY. 243 oběma spočívá v odpovědi souhlasně záporné a pak ve vroucnosti pathosu, s jakým oba se táží i odpovídají. Mauclair užívá obrazotvornosti románopiscovy, která na řadě vzájemně se podmiňujících osudů postav imaginovaných ukazuj e svou thesi; Scheffler sestupuje daleko do pravěku, aby skládal z faktů historicky prokázaných životopis města. Hned na prahu životopisu kollektivního reka Schefflerova zjevuje se příznačný motiv, později vždy znovu se vracející: Berlín v základě jest koloniální město na východní hranici, zprostředkující výměnu zboží, sil i vzdělanosti mezi starými tradicemi evropského západu a syrovou novostí východních provincií. Jest městem německých zákopníků proti Slovanstvu a, zákopníci jsou lidé tvrdé vůle, drsných mravů, bez kultury, bez tradice. Vstřebe krev Polabanů a nestane se přece národní osobností; vznikne neorganickým sloučením dvou měst na Sprévě, Starého Kolína a Berlína, a nikdy nemá proto ani přirozeného plánu městského; noví přistěhovalci, Hugenotti, Hollanďané, Čeští Bratří nesjednotí se nikdy v jedinou obyvatelskou individualitu. Sotva že však v polovici 19. věku se zvolna jak obyvatelstvo tak město samo poněkud amalgamuje, jakmile jsou položeny první podmínky k jakési střízlivé, rozumové, suchopárné, přece však poněkud osobité kultuře berlínské, přijdou oba ohromné nárazy války rakousko-pruské a německo-francouzské, provázené založením říše, a Berlín, jenž byl by se snad stal organickým městem brandeburského státu, stane zmaten před úlohou státi se říšskou metropolí - před úkolem tím stojí Berlín posud bezradně, a Scheffler neodváží se doufati, že ji kdy rozřeší. S opravdovým uměním kulturního básníka doličuje Scheffler, kterak po r. 1870 stará kletba stále vznikajícího a nikdy nehotového koloniálního města znovu přepadá Berlín. Ethnická