Mu20ve A OSUDY.

241

mysl, berlínská žurnalistika či pruská šlechta; četli
jsme všichni dosti příkrých soudů o těchto
mocnostech a radovali jsme se, když se soudům těm na
Sprévě a na Rýně tleskalo. Scheffler však jest prost
i předsudků obecnějšich a národu dražších; odmítá
dnešní pruský imperialism a ukazuje ke
zvrácenosti berlínského chauvinismu. Ani jedna z
historických a statistických pravd nedovede ho pohnouti,
aby ji ve vlastenecké opatrnosti zakryl: seznamuje
dopodrobna čtenáře se slovanským původem
středověkého rybářského Berlína; nezatajuje
hollandské a francouzské účasti na městském růstu východní
metropole; neukrývá dat sčítání obyvatelstva v
Berlíně z r. 1905, že v městě žilo 32.000 lidí, kteří mluvili
jen slovansky a 42.000 lidí, kteří, mluvíce slovansky
i německy, hlásili se ke svému slovanskému původu.
Celá kniha Schefflerova o říšském hlavním městě,
jehož osudem jest stále vznikati a nikdy nebýti, jest
vlastně řada neohrožených bitek proti
národněkulturním předsudkům Berlína, ba severního
Německa vůbec; jak krotkým jeví se proti tomu
MaucIairova decentralisace, jeho protipařížský
regionalismus a provincialismus!

Naopak však není dílo Schefflerovo nikterak
pamfletem; nevznikloť z nepřátelství, nýbrž z
kulturní bolesti. Již methoda jeho práce jest
protichůdna každé pamfletické tendenci: spisovatel
pracuj e na základě obrovského věcného materiálu,
získaného studiem knih i pozorováním života a snímá
s jevú přehledně a duchaplně srovnaných obecné
zákony. Naprosto nedívá se násilně nasazenými
černými brýlemi, nýbrž má jasné oko pro světlé a
velkolepé stránky Berlína. štětcem vedeným
láskyplnou rukou maluje architekturu Schltiterovu; s
jemným porozuměním vykládá brandeburský eklekticism
Schinklův a s vroucí snahou vystihnouti slohovou

lG