240

ARNE NOVÁK:

o význačné funkci umění ve společnosti do nepříznivé
přítomnosti, snoubí se u něho s historickou jistotou
a všestranností, připomínající 'přímo filosofické
dějepisce německé Karla Lamprechta nebo Kurta
Breysiga. Karel Scheffler, jenž vystoupil jako
tlumočník velkých osobností výtvarných, L. v.
Hofmanna, K. Meuniera, M. Liebermanna, obrací se vždy
soustavněji k rozboru, výkladu a ocenění
architektury a toho, co by se dalo nazvati duší města.
Opravdu, tkví-li které umění hluboko ve společenském
organismu, jest to stavitelství, řízené stejně logikou
tvarovou jako psychologií sociální; a sotva mohl by
si duch, prahnoucí po složité úloze uměleckého a
spolu historického výkladu, vyvoliti vděčnější
námět než geneticky kulturní vývoj moderního
veleměsta. Dlužno připomenouti ještě, že chladný
Severoněmec není ani trochu romantik a elegik;
stará města analysuje se stejně věcnou přesností
jako americké čtvrti vzniklé skoro přes noc; nikdy
se nedomnívá, že pouze gotickým chrámům a
opuštěným rokokovým zámečkům náleží "genius loci";
provedl-li nás předloni jako skvěle informující
historik a živý mistr charakteristiky Paříží, jíŽ se
obdivuje, poučí nás letos neméně, vykládaje kulturní
a umělecké osudy Berlína, jejž zamítá.

jedná-li se o dílo opravdově kritické, které se
nespokojuje pohodlně neosobním a objektivně
lhostejným konstatováním dějepisným, nýbrž provádí
ostrou a přísnou kritiku přítomnosti, dlužno se
vždycky tázati také po charakterních vlastnostech
kritikových - a tu Karel Scheffler zasluhuje vysvědčení
co nejpříznivější. Základní jeho vlastnost jest
naprostá nebojácnost a bezohlednost úsudku a výrazu.
Nevidím ji pouze v rozhodné břitkosti, s níž soudí
o velmocech současného Německa a současného
Berlína, ať slují císař Vilém I I. nebo německý prů-