MUZOVJ: A OSUDY.

239

tvarný; obecněji jest znám jako výborný r~daktor
a bystrý kronikář vůdčího měsíčníku výtvarných
umělců německých, seskupených kolem berlínské
"Secesse", "Kunst und KUnstler". Umění jest
Schefflerovi jako Mauclairovi daleko spíše
problémem národní kultury než velkým dobrodružstvím
stupňovaného života smyslového; u obou kritiků,
Francouze i Němce, vystupuje při rozboru
uměleckých děl v popředí nikoliv tvarová a smyslová
stránka, nýbrž intellektuální náplň a obecné vztahy
k celku vzdělanosti národní. Moderní výtvarná
kritika německá, jež sama je výtvorem nedávného data,
odvolávajíc se k R. Mutherovi, dnes již hodně
antikvovanému, jako prvnímu ze svých předků,
vykazuje totiž podobnou dvojklannost v pojimání umění,
jakou Francouzi naznačují dvěma slavnými jmény
bohaté své minulosti kulturní: Fromentin a Taine.
Jedni z uměleckých kritiků - Julius Meier-Graefe
jest z nich dnes nejskvělejší - naslouchají tvarové
řeči obrazů, soch, architektonických výtvorů a soudí
dle kriterií smyslových; jejich způsob jest velmi
úzce spřízněn s názorem výkonných umělců samých
na výtvarná díla. Druhá skupina - právě Karel
Scheffler jest jejím dokonalým zástupcem -
postupuje od tvarové řeči k ideovétT!u a kulturnímu obsahu
a s opravdovým zanícením sleduje složité a důležité
vztahy uměleckých výtvorů ke kultuře národa, doby,
společnosti; tito kritikové podobají se namnoze
kulturním filosofům. (Ve francouzské výtvarné kritice
zaujímá Mauclair zprostředkovací stanovisko mezi
oběma směry.)

Karel Scheffler jest ke kritické své úloze
neobyčejně vyzbrojen: uměleckou vnímavost, která
vztahuje se na veškeré projevy krásna, doplňuje
vytříbený smysl abstrakce; schopnost konstruktivní, jež
směle promítá vznešené a snad posud nečasové tužby