Kletba Berlína.

Z mysli českého čtenářstva nevymizel snad posud

mohutně symbolický závěrečný výjev
Mauclairova skvělého románu "Město světla", kde hrdina,
impressionistický krajinář Julian Roches za
modravého šera měsíčního mezi ševelíCími olivami a
palmami kouzelné Provence navždy zříká se Paříže,
města přepiaté duchovní i umělecké kultury, jež
vraždí prostotu srdcí, bezprostřednost tvoření, ryzost
neodvislé myšlenky. Vzpomněli jsme si na tento
pohnutý výjev, zastřený náladovým kouzlem lyriky
myšlenkové, když pročetlí jsme přísně logické a
pronikavě kritické kapitoly jiného díla, odsuzujíCího se
stejnou rozhodností druhé veleměsto evropské, ovšem
z důvodů přímo opačných, jako millionového
městského netvora bez tradice, bez kultury, bez
uměleckého posvěcení. Míníme novou knihu berlínského
výtvarného kritika Karla Schefflera, nadepsanou
"Berlín, Osud města", dílo to uchvacujíCí smělosti a
dalekého dosahu národně kulturního.

Jako Kamil Mauclair jest i pětačtyřicetiletý
Hamburčan Karel Scheffler v podstatě kritik vý-