232 ARNE NOVÁK:

Bedřicha I I. Bismarck přej al na sebe, byť ústy byl
nejloyálnějším pruským poddaným, veškeru úlohu
a celý úřad, který doby hrdinské skládaly na krále
a s úřadem tím všeckuzodpovědnost. Pojal své
poslání s jakousi tvrdou a nelítostnou mystikou
násilí a oběti, jež v zracích odpůrců dodávala mu rys
politika satanského. Poslední jeho cíl, národně
státního soustředění a politického sjednocení všech
Němců, obchodně, hospodářsky, společensky, byl
promyšlen a položen před ním především politiky
liberálními; Bismarck však, opíraje se o výtečného
vojevůdce a zdatného ministra vojenství pruského
státu, měl odvahu jej uskutečniti železem a krví.
Vítězství za obět, vrchovatá moc za proudy krve,
plné rozvití se jedné národnosti za útlak jiných: na
těchto strašných mystických smlouvách s Bohem,
tvrdým, hřímajícím germánským Bohem, založil
Bismarck, člověk víry, svou politiku, a oddav se jí
celou prudkostí svojí osobnosti, pustil se do
závratné hry, často va banque, pevně očekávaje
konečnou výhru. Dobří Evropané, kteří pozorovali
tohoto Teutona, byli překvapeni jeho abstrusní
nečasovostí, a skutečně v době positivismu naplňovaly se
v něm romantické národní sny z "válek za
osvobození"; tak představovala si německého reka básnická
obrazotvornost Kleistova, tak toužil po národním
hrdinovi ve svých promluvách myslitel Fichte.
Překvapení, jímž působil, dovršoval Bismarck i
nedůvěrou, již vzbuzoval, a to i u těch, kterým sloužil ř
a tak pracoval obklopen buď nechápajícím chladem
neb zřejmým nepřátelstvím. Když pak vítězně
provedl, co si byl předsevzal, snažili se s ním
ztotožniti, kdož do té doby stáli proti němu. Pokud
německý národ vidí v něm ztělesnění své politické
bytosti, o tom se dá případně uvažovati právě v den
patnáctého návratu Bismarckovy smrti.