MU/:OVJ: A OSUDY.

227

kdo obdržel dostatek energické síly životní, aby
v sobě procítil nadání k harmonické existenci, k
živému dílu uměleckému, vstupuje právě tímto citem
v protiklad k světu, jenž jej obklopuje, to jest zúžuje,
omezuje, vlastnímu já odcizuje: prospívá dějinám
tím, že, čím plněji se vyžívá, stává se středem pro
jiné a na širší kruhy rozlévá alespoň silnější neb
slabší odlesk svého vnitřního světla, jež nikde než
v něm samém nezáří: každý člověk má býti
rozmnožení majetku lidstva a kromě toho také způsobovati
rozmnožov~ní tohoto majetku.", Na rozdíl od
francouzských myslitelů Flauberta a Renana, jimž
silný tvůrčí jednotlivec jest konsekvencí vědeckého
aristokratismu, na rozdíl od Nietzscheho, jenž
vytváří pojem "nadčlověka" ve sféře instinktivní,
koncipuje de Lagarde svého "velkého, pevného a čistého
člověka" ethicko-nábožensky a charakterně, shoduj e
se v té příčině s germánskými oběma mysliteli indi·
vi dualistickými, s Carlylem a s Kierkegaardem.
Kierkegaard formuluje svůj individualism zřejmě
jako přirozenou konsekvenci protestantského
názoru o bezprostředním poměru věřícího jednotlivce
k Bohu; Carlyleovi jsou hrdinové vyslanci a mluv~ími
Nekonečného a Tajemného, v čemž jest synthesa
německé filosofie Fíchteovy i Novalisovy, podobně
definuje i de Lagarde reka jako "bezprostředního
prociťovatele věčné pravdy" a nazývá jej emfaticky
"živým, mezi námi se pohybujícím důkazem
věčnosti, ba samé jsoucnosti boží". Jmenuje-Ii
příležitostně tohoto velkého muže králem, zdůrazňuje-Ii
jeho poslání vladařské, autoritativní, rozhodčí,
vyjímá tím v politickém zaujetí jednu stránku
povahy nového toho tvůrčího charakteru, podobně
jako skandinavský sever formuloval agitačními
ústy Bjornsonovými nový mravní ten typ jako
krále, když již před tím jej theologická polemika