Mulovi: A OSUDY.

225

a náboženského zjevení pronásledoval neúprosnou
kritikou; běžné koketování současných zálib
uměleckých s tradicemi církve stíhal jízlivým
posměchem jako směs kostela a zábavné místnosti;
vědeckému zkoumání v rámci některé z positivních věr
upřel vúbec možnost - v těchto otázkách byl
konservativní de Lagarde krajním radikálem. Třebas,
jako tak mnozí historikové, neskrblil obdivem pro
úměrnou a široce založenou stavbu církevního
katolictví, nečinil de Lagarde vůbec kompromissů se
starými útvary náboženskými, které v jeho očích
byly mrtvy; modernisování a upravování starých
věr, odčítání nepohodlných dogmat od celistvého
obsahu víry - vše to bylo mu směšné a nechutné.
I jest de Lagarde spolupracovník nové koncepce
náboženské, v níž uplatňuje se souměrně i náboženský
cit, svérázně definovaný, i nové vědecké poznání.
Tedy onen společný kult, sjednocující národ, musí
býti teprve stvořen - země nové víry jest země
našich dětí. V aktuálních otázkách politických
nepřeceňoval de Lagarde náboženských rozdílů nikdy,
neboť i jeho sQíše nábožensky než rasově
motivovaná nechut k Zidovstvu měla svoje kořeny vlastně
mimo oblast víry. Rozporu mezi katolickým jihem
a západem Německa na jedné a protestantským
severem na druhé straně téměř necítil a filosofuje o
budoucnosti Rakouska, pro jehož existenci nenalézal
důvodů, pominul vůbec náboženské povahy jakožto
principu jednotícího země tak různorodé.

Jisté neujasněnosti a roztříštěnosti
náboženským názorům de Lagardovým upříti nelze; vesměs
je charakterisuje příležitostnost a násilné
podřaďování theoriim a heslům národnostním. Přijav sice
od ethnologů theorii o jednotící moci kultů pro
starobylé celky národní, nepokusil se provésti ji
důsledně pro periody pozdější a nesnažil se nikde sebe

15